Sklenička žalu

Anotace: *kdo mě znají porozumí,kdo neznají nepoznají*

„Čau!“ a nikdy více.

Nedokážu jen tak odejít.

Měl jsi mi říct, že to bude takové a já bych utekla a měla bych klid.

Co ale teď?

Oči se mi zalily slzami. Neviděla jsem už nic.

Chtěla bych, abychom nic necítili.

Použít a zahodit.

Jaké pak caviky?!

Stařičký magnetofon vzala bych pod paží.

Zůstala by po mě ležet jen...nedopitá sklenička žalu...