Láska..

Můžeš ji odmítat, můžeš se bránit a odstrkovat ji, ale ona si tě stejně jednou najde, chytí tě a nebude chtít pustit do té doby než ji přijmeš, zvykneš si na ni a až pak tě opustí, protože ví, že tě to bude bolet. Občas mám pocit, že se láska živí bolestí a přežívá na úkor lidské slabosti a slz.
Zdá se vám to asi jako poněkud pesimistický výhled, ale já to tak již neberu. Zvykla jsem si na její chod a jsem na lásce závislá. I ta roky trvající bolest stojí za to chvilkové štěstí, které člověka strhne, odlepí ho od země a na chvíli mu dá možnost létat. I největšímu cynikovi nasadí na oči růžové brýle a na zasmušilé tváři vykouzlí úsměv. To stokrát omílané téma lásky má něco do sebe. Dává naději a smysl žít. Změnila můj pohled na svět a nechává nahlédnout do duší jiného člověka. Miluji to letmé lechtání v břiše a přiznejme si to kdo z nás si neužívá ten pocit naprostého štěstí.
Brečme když ztratíme, ale o to víc se radujme když láska přijde zrovna k nám. Každá ztráta má svůj význam, značí bolest a zároveň je cestou k novým začátkům. Vždycky je krásné po čase odříkání zažít novou lásku plnou síly a štěstí.
Nikdy nelitujte, že jste milovali i kdyby Vám z lásky zbyla jen bolest a utrpení…