Letní elevance

Lásko, dny se zdelšují a mysl omamuje teplý a vlhký vzduch. Obilí zelená a šeříky se vkrádají čichu. Připomínají mi tvou vůni. Cítím ji stále kolem sebe, i když jsi daleko.Kéž bys to mohl vidět. Je to dokonalé, vážně. Jen tenký kousek železa mě drží nad ubíhající hladinou řeky. Skočila bych, a nechala se jí nést za tebou. Když se podívám do vln, je v nich vše. Naše minulost, přítomnost i vzdálená budoucnost. A já se jimi chci nechat opájet. Oranžovožluté nebe zahalené do šedých mračen vytváří úžasné osvětlení pro tohle jeviště. Nad hlavou mi křičí racci a já slyším, jak volají tvé jméno. Jsem uprostřed nekonečna, kde ve větvích, trávě i hejně mušek jsi ty. Chtěla bych ti tohle všechno dát. Jsem v souladu s touto nekončící nádherou a dám ti ji. Cokoliv řekneš, budeš mít. Sladkou vodu v řece, květy z nejvyšších větví stromu, oblak, který si dáš pod hlavu, až půjdeš spát. Tu svobodu rozlehlého světa, kde si spolu můžeme hrát jako malé děti. Detaily, které se nesmazatelně obtisknou do duše. A kdybys chtěl, dostaneš k tomu i mé srdce. Kdybys chtěl...Miluji tě, má můzo!