Jeden z těch dnů,kdy se neozval

....Další z těch dnů.... Sama... Nenapsal,řekl že napíše a? Nenapsal...

Ležím na posteli,sluchátka na uších,ve kterých mi hrajou samé písničky o nešťastné lásce... Venku se pomalu stmívá a Ty čtyři stěny,stěny mého pokoje,se mi zdají tak těsné... Můj pokoj je tak ztísněný... Jak deprimující.

.....Sedím,čekám doma v naději,že napíše... Je léto... všichni "spárovaní" a já? Zamilovaná do kamaráda... Já si tím jsem jistá,on to ví... Ale ne... on je tak tajemný... Nevyznám se v něm....

Když se podívám z okna,vidím Ty páry... Ty šťastné lidičky... Jak jdou,neví kam,ruku v ruce... Sakra,já jim tak závidím.

...Jeho objetí,tak pevné,ochranitelské...Jeho doteky,tak krásné až z nich mám husí kůži....Jeho tyrkysové oči,před kterýma se neumím schovat...Jeho polibky,tak sladké a jemné,které mi vysílají do srdce milióny jiskřiček...Jeho povaha,hodnějšího člověka fakt neznám...Jeho tělo,heh...dokonalé...

Heh,západ slunce...super...Fakt nádhera,ale zase na něj koukám "sama"...Nikdy né s ním...Nikdy?

...Mám pocit,že je to anděl...

Proč?Proč to všechno...Protože nikdy neudělá víc?

...Zažili jsme toho spolu moc a ještě zažijem,to vím...Zažili jsme...Ty chvíle: rozkoší,romantiky,smutků,radostí,žárlivé,bláznivé....

Vždycky se zmůže na to svoje: "Zlato moje,mám Tě hrozně moc rád." ...Já se v něm nevyznám...Nevím co tím myslí,nevím co sakra cítí.

...Naše polibky jsou tak nezapomenutelné...nebo Ty naše "filmové" dny u mě doma...Každou minutu bez něj si připadám tak ...prázdná.....

Bojím se zeptat se....Bojím se a taky vím,že by řekl: " Promiň,ale NE!"... Mýlím se snad?

...Vím,že jsem jen kamarádka...Ale proč žárlí? ...To že já žárlím to je jasné,ale proč on?....

Můžu být někdy víc než kamarádkou?