Dobrou noc, Lásko

"Dobrou noc, Lásko."
"Dobrou noc, Zlatíčko."
Jako vždy se přitulíš a políbíš mě. Jako každou noc se ke mně přitiskneš, obejmeš mě a usneš. A já jako každou noc přemýšlím.
Vybavuji si detailně celé Tvé krásné tělo. Cítím Tvůj dech a cítím tlukot Tvého srdce. Vnímám každý Tvůj sebemenší pohyb a vychutnávám si Tvoji vůni. Opatrně, abych Tě nevzbudila, hladím tvé hebké černé vlasy. Něžně Ti dávám malé pusinky na prsty, dlaň i zápěstí. Usínám někdy i déle jak hodinu, jen proto, že si tak ráda uvědomuji, že jsi u mě. Jsi u mě. Jsi tu se mnou.
Téměř každou noc je to to samé. Ležím se zavřenýma očima a vím o všem kolem sebe. A vím hlavně o Tobě. Proti své vůli Tě zbožňuji. Téměř každou noc mi začnou téct slzy. Čtenář si uvědomí, že jsou to slzy štěstí, ale já vím, že za tím vším je pouze smutek. V mé mysli tu jsi u mě, ležíš za mnou, objímáš mě a oddechuješ mi do ucha, ale ve skutečnosti to tak není. Skoro nebylo a pravděpodobně nebude. A když, tak omylem. Tvoje láska ke mně opadla a tyto moje představy jsou Ti k smíchu. Nenávidíš mě a nepřipadá v úvahu, že bys mě mohl znovu mít rád. Nepřipouštíš možnost, že bys někdy šťastný mohl usínat se mnou v jedné posteli. Všechno kladné o mně z Tvých myšlenek zmizelo a ty chceš jen moji bolest. Mstíš se mi, sotva si najdu nějakou radost, překazíš mi ji a zasáhneš bolavá místa. Víš jistě, že už nikdy mi nevěnuješ ten upřímný zamilovaný úsměv a já vím, že nikdy mě tak láskyplně neobejmeš, jako mě momentálně objímáš v mé hlavě.
Tečou mi slzy, usmívám se, ale trpím. Každý večer, kdy si vytvářím toto imaginární navždy ztracené štěstí se otvírá ta stará hluboká rána uvnitř mého těla a znovu krvácí. Ale možná je to lepší, než abych tu ležela úplně sama a zabývala se tím dlouhodobým utrpením znovu a znovu. Jsi část mé mysli, mé osobnosti a mého života.
Právě proto Tě nutím tu být většinu nocí a přát mi krásnou dobrou noc.
"Mám Tě ráda, Miláčku."
"Já Tebe taky, Ty moje Srdíčko. Tak dobrou."