Barvoslepá

Jsem barvoslepá,
nevidím nic kromě toho,
černobílá směť,
vlasy, oči, ruce.
Barvy do sebe vpíjející se
a tvořící ten pocit.

Pocit, jenž naráz zastavuje srdce,
a přece to není smrt.
Pocit, s jehož výdechem odhalujeme nový život.
Pocit, při kterém naše ruce ukazují nový nedotčený směr.
A přece to není smrt.

Jsem pokryta kůží,
dýchám, vnímám, cítím,
černobíle vidím
zmítající se směť Tebe,
dvou barev, dvou stránek, dvou srdcí.
Barvoslepá, nedotčena, téhož pocitem sužující.

Jsem připravena.
Jsem vyrovnaná.
Čekám.
Jak prosté.
Přibliž se aspoň kousek a nabídni mi lásku.