Ptačí láska...

Ráno mě probudilo šustění....
Nechtělo se mi z toho mého vyhřátého hnízdečka...
Ale zvědavost byla opět silnější...
....vplula jsem do papučí...a potichounku, abych nevyrušila to šustění, jsem našlapovala na schodech...vešla jsem do kuchyně a tam stál:"ON"
...usmál se a povídá:"Dobré ráno, trochu jsem nakoupil...pro děti bonbony...a Tobě to Tvoje "zrní" lásko...jak jsi se vyspala?...dělám kafčo
Došustil a já řekla "děkuji"...dobře a celou noc...ráda si dám...
Znáte to,ne..."Láska prý prochází žaludkem :-)"
To bylo mé krásné ráno...
Odpoledne jsem pak seděla na zahradě...pozorovala jsem děti jak si hrají a pojídají ty ranní bonbony...mlaskaly...a já cítila tu sladkost z jejich úst...já se těšila na večer, až si to moje zrní dám do jogurtu a v klidu si ho vychutnám...
Jen tak si sedím, dívám se po okolí a najednou koukám...
na plotě sedí ptáček...přilétá a přisedá k němu druhý, v zobáku nese žížalu...asi...a pak vidím něco,co nečekám...ten ptáček co právě dosedl...dává žížalu do zobáčku tomu druhému...užasné..."říkám si"...potom vykřiknu...děti koukněte...a první co mě napadlo:
"koukejte na tu Ptačí lásku"
Je to jen maličkost...nasytit tu "LÁSKU"