Šepot svědomí

Nejde usnout...nejde spát.
Prostě to nejde...moc se ti chce, ale když zavřeš oči rychle se ti zase otevřou.Proč? Vidíš ten obličej pořád před sebou?Ne.Svědomí tě nenechá spát. Chtěla bys co?Chtěla bys upadnout do toho bezstarostného stavu bez tíže.Ale máš smůlu.Nejde to...já tě nenechám.
Budeš celou noc bdít.Proč?No za trest...!Co říkáš?..že nemáš svědomí?Kecáš...a já jsem asi kdo?Ne,nenechám tě spát...budeš celou noc vzhůru.A ráno se budeš potácet bytem s oteklým obličejem,nevyspalým.Celý den budeš malátná...unavená.Budeš zakopávat o svoje vlastní nohy.A jak budeš pořád padat,budeš mít na zemi dost času o tom všem přemýšlet...
Já tě prostě nenechám spát.Dokud neuznáš že tu jsem...že prostě máš svědomí. Máš smůlu...já si počkám.Chci tě vidět na kolenou.Napravovat tvojí chybu.Chci vidět tvé srdce zahozené v odpadcích tam, kam jsi kdysi hodila mou duši...chci vidět to srdce hnít.A nenechám tě spát...dokud toho nedosáhnu.Dokud si opravdu nepřiznáš kdo vlastně jsi...