Láska a Neláska

Láska, má spousty významů a mísí několik významových rovin dohromady. Díky tomu se nedá uchopit, protože díky výchově, prožitkům a zkušenostem člověka se pojem lásky zformoval do individuální nebo kolektivní formy čehosi, co je běžně přijímáno, jako láska, ačkoliv není jisté, co to pro ty lidi znamená (láska matky, láska partnerů, láska k nadpřirozeným bytostem…).

Použiji jeden přístup, který ukazuje na jistou formu rozpolcenosti lidského života. Jedná se o myšlení v dualitách, na něž poukazoval autor J. Krishnamurti. Pokud má pojem pro individuálního člověka svůj protipól, pak je zřejmé, že člověk prožívá oba významy téhož pojmu najednou. Tak, jako si věřící vymezí svůj obraz, pojem, ideu boha (jinak by jej ani nemohl uctívat, protože by neměl koho), pak najednou vnímá i protipól své ideje. Tak, jako člověk se těší přátelství, má reálnou obavu ze samoty. Nechť je tedy účel života láska, která představuje subjektivně pozitivní charakterové vlastnosti. Pokud si vezmeme, že láska je protipól nějakých negativních vlastností, tedy, že negace vybraných negativních vlastností je láska, dostáváme se do koloběhu, který nelze dlouhodobě psychicky udržet, protože unést rozporuplnost života, a přitom si vybírat ty subjektivně výhodnější aspekty duality, si žádá velké úsilí, jehož výsledkem je právě ten odmítaný opak.

Je dobré zmínit, že dualita lásky s sebou nese i fyzické aspekty, jakými jsou vášně, které mají silný - mysl měnící efekt (zamilovanost). Tento charakter citové exhibice odpovídá jisté formě posedlosti obrazem, který představuje druhý partner. Stav je o to hlubší, čím druhý partner odpovídá vlastní představě – to spojení pak představuje subjektivně nadpřirozený zážitek. Nicméně charakter posedlosti a záměrného vyhledávání takového naplňování vlastní touhy, je styl života podobný drogově závislému, který dělá vše pro to, aby měl své narkotikum. To je celkem důležitý náhled, protože se takový „drogově závislý“ dostává pod vliv svého „dealera“, který nad ním převezme moc. Nebezpečí takového žití spočívá v tom, že si jednotliví účastníci přenos moci neuvědomují.

Tak jako přemýšlení v dualitách má své důsledky, tak i vyproštění se z dualit má svůj dopad. Pokud bychom pojmem vymezili lásku, pak jistě bude dualitou k „něčemu“. Láska pak musí být nutně nezávislá k dualitám. Stává se tak individuálním pojmem, který by se dal nazvat stavem bytí (dostatečně nezávislým na objektech vědomí). Vzniká pak filosofický problém, že taková láska pak nejde předávat (což samozřejmě nejde, jdou předávat city, které se tak jako tak nechají vyžebrat, vymoci nebo koupit).

Cílem úvahy bylo pouhé poskytnutí jiného pohledu na dopady identifikace lásky. Vyhnul jsem se případům, kdy lze lásku personifikovat a navíc pak glorifikovat (např. Afrodité, Eros). Účel textu není ani agitace za názorový styl, spíše bych rád, aby jednotlivé postřehy sloužily jako měřítko k tomu, že jakákoliv dobrá činnost, pokud se používá nevhodně, má nebezpečný dopad.