Jednou se to dozvím .....

No, každý to zná. Pardon, možná každý ne, ale já určitě. Láska je tou nejkrásnější podobou citu na světě, s tím už asi nic neuděláme. Jenže pak vyvstává otázka, co udělat s láskou zhrzenou, neopětovanou či nevyřčenou. Ba dokonce, a to bych nikomu nepřál, s láskou zlomenou. Někdo by však mohl namítnou, a to docela právem,že nic tak vážného se neděje, že přijde láska jiná, možná i lepší. Ale co když právě tato jediná byla tou pravou ? Co si potom počít ? Už několik let hledám odpověď. Marně. Asi hledám špatně, třeba mám špatné vzorečky, dosazuji špatné hodnoty. Prostě nevím. Má člověk vůbec právo znát tuhle pravdu ? Asi ne, poněvadž kdyby měl, asi bych na to došel. Přitom přece láska je něco tak běžného, všedního, co potkáváme na každém rohu, v každé situaci a přeci není odpověďi na mou jednoduchou otázku, proč zrovna já mám takový úděl. A to, a opravdu se musím přiznat, že i přes své velké přesvědčení, že Bůh není, jsem se Ho musel zeptat, zda nezná tajenku. Do dnešní doby mi neodpověděl. A tak je to s celou mojí křížovkou. Všechno vyluštěno, ale přesto nic nevychází. Tak kdyby někdo věděl, o čemž tedy silně pochybuju, tak ať mi sdělí odpověď na otázku: "Proč zrovna já nemám to štěstí?". Nepřestávám věřit .....