..jeden citat

...četl jsem kdysi citat: Rozprostřel jsem sny pod tvé nohy,našlapuj lehce,kráčíš po mých snech." A dnes vím, kolik je v té větě pravdy,protože v tom je i podstata lásky,té skutčné lásky.Ono je totiž umění pochopit sny a přání toho druhého,umět je prožívat s ním a hlavně je sdílet.A ta,co kdysi odešla,po níž zůstává můj plamínek, ta to uměla.Uměla gestem,usměvem dát najevo,že tu myšlenku chápe,uměla rozvinout byt jen náznak přání či myšlenky. Já vím, že už zase vzpomínám,že otvírám místa,kam jsem si řekl, že již nevkročím,ale prostě to nějak nejde a v poslední době se mi to stává častěji.Jenže je to prostě někde uvnitř a asi pravě v době, kdy mi není nejveseleji se mi tyto vzpomínky vracejí. Vracejí se v pohledu na hvězdy,vracejí se v padajícím listí podzimu,v plamíncích ohně v krbu,v parku,kterým kráčím sice už ne tak uplně sám, ale bez té sounáležitosti myšlenek,kterým je možno rozumět,aniž by byly vysloveny.A také se sny, které zůstávají ve mně, ale i tak je stojí za to snít.