zas jedna noc

je tu jedna z mnoha nocí, nocí možná plných hvězd,ale prázdných a smutných...noc s výčitkami,vzpomínkami,cestami,které nebyly dokončeny a i s lidmi,kteří už tu nejsou a kteří znamenali možná víc než bych si chtěl připustit.Jsou to divné dny a těžko řící, čím to je..podzimem,jenž se blíží tím že to,co prožívám je daleko daleko vzdálené tomu, čemu se říká láska.Čím dál tím víc se tento a asi se nedá řící ani vztah utvar mění v debaty, kdo má více peněz kdo přinesl více či méně a jak s tím naložil,....a to vnitřní od srdíčka mizí mizí až se ztrácí. Dnes jsem absolvoval tři hodiny vyčítání,hledaní chyb...a mohla to být tak krásná noc.a tak tu sedím sám,hledím do praskajícího krbu a nemohu se ubránit vzpomínkám,které bolí možná více než jindy.Hledám odpovědi na spoustu otázek,hledám řešení,hledám sám v sobě sílu to změnit v něco lepšího..ale postupně zjištuji,že sám sám to nedokážu.Musí přece vždy existovat protipol, spřízněná duše, která rozvine nedokončenou větu,pohladí letmo po tváří, najde s vámi tu vaší hvězdu, položí si hlavu na rameno a jen tiše mlčí.Je krásné umět mlčet ve dvou,protože i tak si můžete mnoho říci.Asi se tím ted moc zaobírám,ale trápí mne to a bolí a východisko asi není.Obávám se,že rano nepřinese nic nového a nic lepšího.Už vím, že po špatné noci nepřicházejí milá rána.Jitřenka nebývá milejší Večernice. Dnes to nevyřeším, zítra také ne a sny, ty milé kouzelné vymizely.Není o čem a pro koho snít.....malou utěchou budiž mi arabské přísloví.." když je obloha nejtmavější,vycházejí hvězdy" ...snad vyjdou i mně a plamínku, který už jen slabounce září.