Tvá slova.

Možná dělám pořád jednu a tu samou chybu, nedokážu zapomenout.. Zapomenout? Co to vlastně je? Jde vůbec zapomenout na okamžiky, které nám daly více světla do života než samotná rodina? Blbost.. Nikdy nedokže člověk zapomenout na chvilky, kdy mu bylo krásně, ať chce nebo ne.. Nejde to! V srdci Ti pořád zůstane ta jiskřička, která se Ti objeví na tváři pokaždý, když si vybavíš ty krásný minuty.. Srdce nezapomene,tak jako ani Tvá duše - navždycky bude poskvrněná tím krásným momentem, kdy celé tvé JÁ bylo šťastné...I když teď není, tak ty za to nemůžeš.. Nemůžeš za to, že si se mnou jen hraješ. Nebo jak jinak to nazvat.. Můžu si za to sama - to já se ti podávám a podávám se touze, která mě k Tobě váže každým dnem víc a víc.. Zažili jsme krásné chvíle - naše hloupé dorozumívání v němčině, naše vyměněné úsměvy, polibky, pohledy, doteky, sladká slova .. Ano, přesně tak.. někde tady jsem se zamilovala a zasáhlo mi to přímo STŘED mého srdíčka.. Zůstaneš tam navždycky i když budeš šťastný s jinou... -chápu to! Mám Tě ráda a ne proto, že bych Tě moc chtěla, ale proto jaký jsi, a proto jaký dokážeš být. Budu šťastná když budeš mít úsměv na rtech, ale upřímně... bude mě bolet, když Tě uvidím v náručí jiné. Přesto NIKDY NEZAPOMENU na naší společnou minulost! Možná nám osud zase skříží cesty a já pevně věřím, že jo. Třeba za pár let - protože my dva k sobě patříme i když třeba ne teď hned.. Čas nás dvo se vrátí, věř mi.. Chci být, tím kým jsem ale i zároveň tím, koho budeš milovat.. Srdce mý půjde za tebou ať jseš kdekoliv.. Jseš nejlepší chlap na světě já Tě budu pořád milovat do konce svého života a tvé místo je pro mě NENAHRADITELNÉ. Každý z nás dvou bude mít právo si vybudovat svou vlastní rodinu, ale oba víme, že my dva budeme navždy k sobě patřit - v srdcích! Scházíš mi, tak co mám říct.