...první myšlenky

Moje oči se zalily slzami.
Nevěřila jsem.
Nevěřila jsem ničemu.

Sklonila jsem hlavu. Hlavu plnou vířících myšlenek. Konečná.

Chtělo se mi zvracet, ale zárověň se smát. Sobě, jemu, jí.

Střípky okamžiku jsem si v rychlosti poskládala do jednoho jasného obrazu. Srdce se mi na okamžik zastavilo.

Otočila jsem se za sebe. Nic. Byli pryč.

Horší než smrt. Zklamání.

Není to dlouho. Pár týdnů. Jen desítky dní, kdy mi přestalo stačit poslouchat, dívat se...Nesmět se dotknout. Jakoby náhodná setkání. Významné pohledy. ...naděje.

Ne...Takhle přece ne.

Uvěřila jsem. Těm okamžiků. Doufala jsem.

Moje chyba. Naivita je hrozná věc. Zabíjí.

Slzy mi tekly po tvářích. Opuštěné.
Já stála uprostěd ulice. Opuštěná.
Naivní.

A on šel ulicí dál. ...se svou dívkou.