Můj malý noční příteli...

Můj malý noční příteli,
Přes zamlžené okno autobusu jde vidět mnoho věcí. Ubíhající silnici, modravé nebe, spěchající lidi, špinavé ulice, zasněženou louku, neopadané lesy, rušnou dálnici. Ale nic nezamrzí víc, než když si všimnete dvou milenců, kteří se pevně tisknou ruku a dívají se na sebe přesně tím pohledem, po kterém tolik toužíte. Jen matně si vzpomínám na tento zamilovaný pohled, kdy se srdce zastaví a v břiše ucítíte to nepopsatelně lechtivé mávání křídel motýlků lásky. Jen jednou a na krátkou chvíli jsme zažila tento pocit a od té doby brouzdám osamocená ulicemi a hledám kohokoliv, který mi ho vrátí zpět do srdce. Byl jen o pár centimetrů vyšší než já a měl upřímné hnědé oči a skromný nervózní úsměv. Nevím kdo to byl, ani jak se jmenoval. Stál tam ve fialovém svetru a kožené bundě, popíjel pivo, a když jsme se spatřili, zastavil se čas a uvnitř tam v srdci jsem slyšela písně všech slavíku, písně lásky. Ten moment zmizel stejně rychle jako on, zbylo jen oloupené srdce o tu část, která bude žít navždy v té neobyčejné vzpomínce. Od té doby jsem potkala mnoho mladých přitažlivých kandidátů, kteří by mi mohli připomenout to mrazivé nutkání milovat, ale vždy zůstalo jen zklamání, že žádný z nich mi nepodal ruku, abych vstoupila do té prudké nespoutané řeky jménem láska, a proto jen stojím s obavami na břehu a závistivě hledím, na všechny ty šťastné milující páry koupající se ve víru vášne.