Třikrát a dost

Kolik má vlastně člověk dát dívce šancí? Tu první určitě. Každá si tu jednu šanci zaslouží a je jen na ní, jak se jí chopí. Ale co když tu první zahodí? Stojí pak za to dát ji tu druhou? Dát druhou šanci je jako hrát pokera s nízkými kartami. Člověk by je měl zahodit, ale je na vážkách. Co když ty karty zrovna příjdou? Co když zrovna bude mít štěstí? Potom by si to mohl vyčítat. Ale ony ty karty stejně většinou nepříjdou. A když už náhodou, někdo jiný bude mít lepší. Je snadné takhle přijít na buben jak v kartách, tak u dívky. Dát jí pak ještě třetí šanci, to snad člověk udělá jen v pomatení smyslů. Je to jako dát v sázku vše s párem dvojek a doufat, že mu príjde třetí. Vsadit všechno na jedinou kartu. Bláznovství.

Člověk si ale nakonec musí říkat, co když se jí to rozleželo v hlavě a změnila konečně názor? Co když je ta třetí šance možnost k získání životní lásky? Má cenu riskovat tolik útrap pro kousek naděje?

Tak otočte už někdo tu poslední kartu!!!