Jsem člověk???

Jsem člověk, nebo nejsem?? Jsem zamilovaný, nebo nee??
Už se ze mě stává pouhý hadrový papáček, který na vše přikyvuje a udělá vše pro toho druhého!!
Pozná to??? Cítí to???
Nezjistím to, jen se můžu sám se sebou o tom bavit, už ani nepoznám cit, mé srdce je jak kámen, celé rozpadlé.
A co ta druhá strana???
Cítí něco?? Má mě ráda?? Tak proč to dělá?? Proč ubližuje??
Proč mi říká miluj mě?? Proč mi říká nemiluj mě, budu s bývalým přítelem, ale nežárli???
Dozvídáme se pak věci, které jsou odporné, které neukazují na lásku k nám.

Láska je klam, láská je pouhé zblbnutí smyslů, láska je pech.
Proč jí cítím??? Proč mám neustálou potřebu se s ní vidět??? Proč chci být s ní???
Často jsem si kladl tyhle otázky, odpověď byla láááska, ale už jí necítím a budu ráád, když jí už neucítím, jen mě trápí a nemůžu s ní žít!!
Láska umí pohladit, ale také pěkně znetvořit svět, někdy je jak květ. Když je jaro, je nádherný, ale na podzim ztrácí sílu a ztráci krásu, shnije.

Je potřeba začít znovu??? Máme to tak nechat??
Netrápíme se, je to jen další část našeho smutného a ubohého života.
Snažíme se žít okamžikem, snažíme se abychom byly dokonalí.
Ocení to někdo??? Řekne někdo děkuji???
Jen pár lidí dokáže opravdu odměnit, ale peníze mi nechceme, mi chceme jen úsměv na tváři a vidět radost v očí, to je Naše odměna, to je Náš cíl!!!
Rádi vidíme radost, rádi tu radost tvoříme od toho tu jsme a jsme na to hrdí.