Tiše našlapuji...

Drž mou ruku a já nikdy nepustím tu Tvojí, líbej mě a já nikdy nezapomenu, kam patřím. Miluj mě a já se pokusím vzlétnout s Tebou. Stůj při mně a já Ti budu nejvěrnějším přítelem. Opatruj mě a já pro Tebe postavím ráj. Uvěř mi a já udělám vše proto, abych nikdy nezklamala. Pokusím se Ti vytvořit místo, kde Ti nikdy neublíží, kde o Tobě nikdo nebude pochybovat, kde se nebudeš mít čeho bát…nebude sice moc velké, vlastně tam budu jenom já. Ale za to celá pro Tebe. Pojď se mnou ukázat světu, že láska ještě neumřela…že ani neumírá, že žije, že žije v nás a není pravda, že je jen chladnou potřebou vlastnit druhého člověka. Pojďme její existenci dokázat Tobě…pojďme jí dokázat mě.

Tiše našlapuji po hvězdách, abych Tě nevzbudila a potají Tě líbám. Vůbec nejsem daleko. Možná jsem blíž, než Ti byla spousta lidí, která seděla vedle Tebe.
To je všechno, co Ti můžu nabídnout. Není toho možná moc…ale je to všechno, co mám. Budu hlídat Tvoje sny, budu vedle Tebe bdít, budu se Ti choulit do náruče a budu Tvoje. A nikdy, NIKDY, nezapochybuji o tom, jestli jsem udělala správně. Projdu se s Tebou po obloze a pokud mi dovolíš spočinout ve Tvé náruči a stát se zase na chvíli tou malou holčičkou, která věří na pohádky, nepřestanu se nikdy snažit odvděčit se Ti.

A budu se možná cítit hloupě…ale to mi nikdy nezabrání v tom, abych Ti to přestala ukazovat. Aspoň do doby, dokud budu cítit, že o to stojíš.
Možná mám trochu splašená křídla…ale znám je a vím, že mě vždycky nakonec zanesou tam, kam si opravdu budu přát.