Krutá

A ještě se ti vtírám jak úlisnej had v ráji! Jsem smutná, když mě ignoruješ. Pak, když se konečně rozmyslíš a věnuješ mi minutu svýho nabubřelýho času, tak se plazím na zemi před tebou jak tvůj otrok. Otrok v poutech zamilovanosti, lásky, toho krutýho citu, co mi týrá vnitřnosti. Kde jsem nechala svou hrdost? Podívej se rok zpátky, kde jsem tenkrát byla? Tehdy to byli ostatní, kdo za mnou běhali jak psi, zvali mě do divadel a kin, chtěli se mi zalíbit. Zalíbit se tý krásce, která když jim věnuje minutu svýho času, tak budou šťastný jak ty psi když dostanou kost. Byla jsem Ledovou královnou, co zabodává tuhý rampouchy do citů těch ostatních, stará se jen o svý dobro a na všechny ty psy kašle.

Co si ze mě udělal ty? Pohrával si se mnou jak s hračkou, jen pro svůj prospěch. Potichu mě ničil svejma nenápadnejma myšlenkama! Kvůli tobě jsem závislá. Na tobě. A je to krutý, když tě někde uvnitř svírá železnej okov, rve ti tělo, duši. To kvůli tobě jsem byla na dně.

Tak tomuhle se říká láska? Když je jeden hluboko dole v propasti a nemůže se z ní dostat? A ten druhej stojí nahoře a jen se pohrdavě dívá dolů? Přála bych ti trpět jako pes, dožadovat se mě, Ledový královny, o jednu jedinou minutu mýho drahocennýho času!