Zapomenutá chuť lásky

Vždy v mém životě měla hlavní úlohu láska.
Láska k přírodě, ke zvířatům, rodině, ke kamarádům a v neposlední řadě ke klukům.

Řeknete si, co ta o tom může vědět?! Má 14 let! Nic o tom neví! Možná máte pravdu, možná ne. Možná se mnou budete souhlasit, ale je i více pravděpodobnější, že mi nedáte za pravdu, ale musím vás upozornit, milí čtenři a čtenářky, nepíšu to pro vás, ale pro sebe.
Abych se naučila počítat, že dvě a dvě není pět, ale čtyři.

Jak krásně to zní "letní láska"? Kdo čekal, že po tom všem, co jsme spolu prožili, to vydrží 4 měsíce? Já tedy rozhodně ne, ani jsem to neměla v plánu.
Vždy tomu něco totiž chybělo.

Láska...

Teď si určítě budete myslet, co jsem to za holku, která chodí s klukem, i když ho nemá ráda. Oponovat budu prostě a pro někoho nepochopitelně - nevěděla jsem, že nemiluju, až do chvíle kdy...

Stačily letmé doteky starý lásky a já byla nabitá tou příjemnou elektřinou a cítila jsem motýlky v břiše, jak se tam vzrušením třepotají... i když mi tahle stará láska řekla "Promiň, já to necítil", tak jsem nebyla smutná (trošku ano), děkovala jsem mu, že mi ukázal, že umím ještě milovat a být zamilovaná. Skutečně zamilovaná. I když měl tu drzost si přijít za 3 roky a udělat to, že jsem znovu do něho zamilovala, tak mu děkuju, že se to stalo, protože jsem znovu ochutnala, jak chutná láska.

4 měsíce... 4 měsíce a já až teprve zjistila, že to není ono.