láska nebo zalíbení

Láska. Pouhé slovo vyjadřující cit, který né každý zná. Jak ji poznáme? Jak máme poznat to, když je do nás někdo zamilovaný, když nepoznáme, jestli jsme zamilovaní my sami. A co to vlastně je? Schopnost nevidět chyby druhých? Co je potom zalíbení? Není láska třeba to, že člověk vidí chyby druhého, vidí jako hrozný je, ale právě proto se od něj nemůže odtrhnout zrak. Právě proto se mu zdá zajímavý. Nevadí mu to jaký je. Líbí se mu to. Pouhé zalíbení dokáže ignorovat nedostatky člověka. Proto také po vyprchání po tkz. otevření očí s hrůzou zjistíme pravdu. Je to vlastně takový mírnější a mnohem ohleduplnější druh lásky, který člověka nemučí a neničí ho celou svou silou. Proč se teda lidé zamilovávají? Proč dobrovolně trpí? Máme to snad v genech? Vždyť všechno jednou zkončí, a vždy je to špatný konec, protože šťastné konce pokračují. Proč to lidé teda dělají? Můžou za to? Je to snad osud?