Manželství

V dávných dobách, kdy v krajinách Judských
učil o Království nebeském v našem srdci
Bohem vybraný Mistr Ježíš z Nazaretu,
tázali se jej lidé a zákoníci pak
na vztah muže a ženy,
na manželství,
i všechny strasti a radosti života
prostých lidí.
A ptali se jej pojednou, je-li dovoleno propustit manželku
a vzít si jinou.
Odpověděl jim:,,Co vám stanovil Mojžíš?"
I řekli:,,Mojžíš dovolil napsat ženě rozlukový list a propustit ji".
A Ježíš, světla naplněného srdce, jim pravil:
,,To pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
Od počátku stvoření však Bůh učinil muže a ženu, takže opustí
oni svého otce i matku a jsou od té chvíle jako jedno tělo, takže
již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou,
dopouští se cizoložství, a jestli manželka opustí svého muže
a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."

Muž a žena, žena a muž,
patří k sobě.
Manželská láska se dnes bere jako samozřejmost.
Manželská láska musí být založena na důvěře,
na víře a modlitbě.
Člověk by měl mít ve svém životě
nejprve pevné duchovní zázemí, kterým je Bůh,
a teprve na tomto zázemí budovat požehnaný vztah.
Manželství, to je Bůh, muž a žena.
Jejich vzájemná láska roste na modlitbě, víře a naději.
Když přijde krize, neříkáme ,,já mám pravdu",
pravdu nemá nikdo z nás.
Pravdu má ten třetí, ten, který vidí co je skryto,
Ten, který je Absolutní Pravdou.
Nesnažíme se partnera měnit podle své představy,
ale Bůh nás společně vede a utváří.
Manželská láska, pokud nám na ní záleží,
musí nést své oběti v podobě sebezapření.
Žádné citové poblouznění do mladšího nebo mladší
nás nesmí ovládnout.
Musíme být věrni a upřímní
chceme-li zažít naplněný život
po boku milované bytosti,
a spřízněné duše...
Tak to vidí a cítím.