Mimo dimenze světů

Mimo dimenze, sedím tu a ty naproti mě. Sedím a tiše na Tebe koukám, tak jak koukají jen zamilovaní. Sedím a cítím tvou vůni, cítím tvou duši. Pohledy se střetnou a oči se koukají skrze oči toho druhého, sedím tu, na dosah paže, na dosah dlaně, která by chtěla stékat po Tvé tváři. Pohladit jí hřbetem ruky tak jako tolikrát před tím. Políbit tvou šíji, po které vane parfém, tak jako mlha halí z rána vrcholky hřebenů hor. Dotknout se nedotknutelného. Tisknout silou, která vštípí každičkou molekulu Tebe do mne. Sedíme tu naproti sobě, nevnímajíc jeden druhého, posunuti v dimenzích času, hrdě hlásající každý svou pravdu svých světů. Nevnímajíc jeden druhého, každý ve svém světě neživých. Každý ve světě nemrtvých! Mimo dimenze světů. Tiše odcházíš a já usínám v mrtvolném tichu osmi rohů místnosti, v cele bez oken, ve vězení života.