Únor

But I'm the luckiest guy on the Lower East Side
Cause I've got wheels and you want to go for a ride

Stalo se toho tolik, že ani nevím jak začít. Poznal jsem partu nových přátel, nejlépe fungující skupinu, jakou jsem si dovedl představit. Všichni se k sobě chovají moc hezky, vzájemně se podporují; bez pomluv, bez drbů, bez nadávek a přehnaného rýpaní. Snažím se s nimi trávit co nejvíc času, i když si pořád připadám ještě trochu jako vetřelec. Doufám, že se to brzy změní, udělám pro to, co budu moct. První krok bude asi zapomenout na veškeré pózy ze všech ostatních skupin, ve kterých se pohybuji.

Mezi nimi i K., dívku, do které jsem se zamiloval prakticky po několika hodinách. Bez napínání neopětovaně, K. je dokonalá až na jediný detail, a to že o mne nemá zájem. To je ale skutečně jen malinká vada na kráse.

Pocity, které zažívám, pro mne byly zpočátku skoro neuvěřitelné. Předtím jsem byl přes čtyři roky v poměrně vážné vztahu, potom rok sám. A teď jsem se zamiloval asi jako prvňáček do krasavice ze třetí, čili nejspíš bez šance. Přesto už jen ten nával pocitů byl pro mě něco úžasného. "Obláčku" mi říkal se smíchem kamarád. Ale pak mi to potvrdil, že co se týče K., tak mě úplně chápe. Tam se totiž člověk neubrání. Když totiž vstoupí do místnosti, tak září, jako hvězdička z filmu Stardust (true story).

Jak jsem říkal, neklaplo to, a já teď zažívám krásný smutek. Protože teď vím, že ještě pořád mám srdce. Nepřišel jsem o něj během čtení specifikací prapodivných metamodelů, kódění speciálních případů ani tlučení diplomky. I když píšu toto, pro což nemám lepší pojmenování, než deníček, ve Visual Studiu, jako všech nerdů král, ještě pořád mám srdce.