Zvláštní chemie

Přesně nevím, jak mám začít, protože je toho docela hodně. Možná si o mně po přečtení tohoto textu bude mnoho lidí myslet, že jsem blázen, ale já blázen nejsem. Jen věřím v osud, věřím v dobro a věřím v to, že vše, co se děje má nějaký svůj účel, nějaký svůj cíl a nějakou svou podstatu. Víte nic se neděje bezdůvodně a vše, co se nám děje, co se nám daří, či nedaří má nějaký svůj záměr. Vždycky!! A ať se mi nikdo nesnaží tvrdit, že to tak není.. Existuje Bůh? Existuje někdo kdo na nás dohlíží? Já nevím, nikdy jsem tohle neřešila, ale ... poslední dobou věřím, věřím v to. Modlím se potichu a prosím o šanci, o šanci abych ho měla vidět.. vždy mi ji dáš! Když to nečekám.. Nějak to nedokážu pořád pochopit, možná je to náhoda, ale nevěřím, že náhody se dějí v kuse dva roky... Jsem vděčná, že mi pořád někdo "tam nahoře" nakpopává kupředu, dostávám zvláštní signály a někdy.. někdy si myslím jako bych slyšela "nepromarni tuhle šanci"... No a teď už si asi opravdu myslíte, že jsem blázen. Možná mám jen bujnou fantazii a nebo já už vážně nevím. Chci poděkovat za ty krásný chvilky.. nevim, komu děkovat. Sobě? Asi těžko .. Jemu? Možná... a nebo snad právě tomu v oblacích? A existuje vůbec? Je to možné? Ne asi ne. Určitě ne. Ale mám víru, věřím v něj a budu vždycky, protože vždy když jsem potřebovala, tak jsi mi pomohl a vím, že na mě dohlížíš! I když asi jen v mých myšlenkách, ale víru nikdy neztratím, protože to bych si vyčítala ještě strašně dlouho. Takhle se neodvděčím, slibuju. Budu se snažit nezklamat.. sebe, "Tebe" a jeho - funguje mezi námi zvláštní vztah. Když Tě vidím potí se mi ruce, klepe se mi celé tělo, nevím, co říkat, snažím se vyhýbat očnímu kontaktu, protože jsem udělala spoustu chyb a také vím, že jsem Ti lhla. Že jsem vždy nebyla fér.. Koukáš se mi do očí, prohlížíš si můj výraz a sleduješ každé gesto, které udělám.. Pozoruješ můj výraz, když něco říkám a nespustíš se mnou upřímný oční kontakt. Cenním si toho, že jseš upřímnej.. Máš taky svý chyby jako má každej, ale víš, co ? Mě se ty chyby líbí! Mám je ráda, tak jako asi všechno na tobě.. Nemiluju Tě pro tvou krásu, pro tvoje bohatsví .. cenním si tvých očí, tvých gest, tvé TRPĚLIVOSTI. Té se cenním opravdu nejvíc. Vidím na tobě nejistotu, vidím, že mi nevěříš... vidím, že mě máš rád a že proto se ještě snažíš! Vidím, že Tě ke mně něco táhne, vidím, že se bojíš a máš strach z mé reakce.. vidím, že si o mně myslíš, že jsem chladná a namyšlená husa ..vím,že si tohle všechno myslíš a přesto tě to ke mně táhne a mě to táhne k Tobě. Víš udělala jsem tolik blbostí a tys mi o nich vždycky říkal, ty jsi udělal také chyby. Bylo nesčetně okamžiků, kdybychom se zabili, ale snad tisíc okamžiků, kdybychom se snědli láskou. Miluju tvoje letmý dotyky.. miluju tu tvou nejistotu. Miluju to tvé věčný fandění fotbalu, ty jseš totiž můj veliký fotbalový maniak:-) .. jsme úplně stejný. Máme podobný psotoje, gesta, děláme podobný blbosti ale hlavně máme dost stejnou - hrdost. Ani jeden by se před tím druhým neponížil .... A když si ten jeden tím druhým není úplně jistý nikdy nám z úst nevyjde to - mám tě rád/a. Chce to obrovskou důvěru a obrovskou jistotu. Oba se strasně těžce zamilováváme a hlavně příšerně pomálu odmilováváme. Ty ve mně tu důvěru nemáš. Víš, chápu to. Po tom všem se mi věřit nedá ... už nikdy neudělám tolik blbostí, co jsem udělala. Chci, abys mi věřil. A opravdu chci! Chceš vypadat silně asi tak jako já.. já se taky snažím, ale když se vidíme, tak se nám podlamují kolena ale ne.. my to na sobě znát nedáme. To cítíme jem my dva. Ten zvláštní pocit... cítím to silné kouzlo, když se políbíme. Stačí když se dotkneme rty a objeví se obrosvká touha, prochází nám mráz po zádech.. ale my se snažíme, strašně se snažíme to na sobě nedávat znát, protože právě nám chybí ta důležitá -DŮVĚRA. Ale víš, já věřím, že si ji vybudujeme. Já ti s tim pomůžu, chce to čas... a čas nám také pomůže! A věřím, že nám pomůže i ten "OSUD", který už je předem daný. Cítím mezi námi tu ZVLÁŠTNÍ CHEMII.