Anotace: ...
Nechci skončit jako další loutka ve Tvé pestré sbírce. Vím, že bych byla naivní, myslet si, že Tě dokážu změnit. Ne, nedokážu, ani nechci. Je to buď a nebo.. Je to silné pouto, které mě k Tobě drží, ale na jak dlouho? Nevím, co si opravdu myslíš. Ale cítím to tak, že i kdyby jsi mě zradil, bylo by to v pořádku. Stal ses pro mě důležitým, ale na jak dlouho? Co pro Tebe vlastně znamenám? Jsem jen loutka? Pokud ano, máš to se mnou jednoduché. V Tvé přítomnosti se se mnou lehce hraje. Ptám se proč, proč nejsem schopna ze sebe vydat jediné slovo k věci, když jsem s Tebou?.. Možná proto, že mě nechceš pustit do svého srdce tak lehce. Možná, že je chyba ve mě... Bojím se, že když se Tě chytím, nebudu schopna se Tě pustit. V Tvých smutných očích se nevyznám. Nebo si možná moc často zakrývám oči před realitou... Jak dlouho budu věřit, že jsi mě zachránil z temnoty? Lásko, nepřestanu věřit. Protože vím, že to tak je.
Proč je to tak zatraceně stejný? Stejný to co prožívám i já teď, teď a poslední 2 roky ... protahování konce, kdy mě k němu drží neviditelné pouto, ktreé nejde přeseknout...
22.05.2010 19:14:00 | Lucasek