Jak vidím lásku já

Láska
Co je to vlastně láska? Je to pominutí mysli či chemická změna?Jedno však vím jistě a to, že láska bolí. Láska také ničí ale zároveň dokáže člověka udělat šťastným. Je však jen otázkou času na jak dlouho. Šťastný je každý většinou jen chvíli a potom celý zbytek života za tuto chvilku šťestí platí. Oproti tomu nešťastní jsme většinou povětšinu života. Ano, řekněme si to upřímně, láska bolí ale i přesto ji každý stále chce a touží po ní. A to i ten kdo se již několikrát zranil. Láska nám totiž dává důvod žít. Dává nám důvod ráno vstát a jít do školy či práce. Dává nám důvod proč se dělat hezkým. Důvod proč se změnit. Na druhou stranu láska nám dává důvod proč se zabít. Prostě jen tak zemřít a necítit už nic. Dává nám také důvod proč potlačit city.Někdy si říkám, že by byl život bez lásky snažší,ale protože jsem bojovnice a i přesto, co vše mi láska udělala a vzala jsem ji stále ještě nezatratila. Ano znám lidi, co nejsou jako já a lásku zatratili. Lidi, co tvrdí, že by to bez ní bylo lehčí, že by bylo
lehčí kdyby existovala jen sexuální přitažlivost. A nejspíš mají pravdu, přesto jim musím oponovat.Kdyby byla jen sexuální přitažlivost tak by život ztratil
jiskru. Vše by ztratilo jiskru. Jen si vzpomeňte na ten pocit v břiše, na ty motýlký co cítíte, když vidíte nějakou milovanou osobu. Na pocit když se vás ta osoba třeba jen nevědomky dotkne a vy jen tajete. Co by bylo líbání bez lásky? Řeknu vám to, dle mého názoru jen mechanická činnost, naprosto zbytečná k přežití druhu. Co je ale na lásce nejhorší je to, když se bezhlavě zamilujete. Dokáže vás totiž změnit k nepoznání. Láska donutí lidi dělat věci, které by nikdy nedělali. Věci,které jim nejsou vlastní a za které se třeba i stydí. Kolikrát jste už dávali svému milému poslední šanci? Já to dělám poslední dobou skoro denně a to jen proto, že vím, že je tím pravým. Jeden z nejhorších pocitů na světě dle mě je ten, když víte, že jste našli toho pravého, kterého k smrti milujete, ale zároveň cítíte, že ho ztrácíte a nemůžete s tím nic dělat. Už tolikrát jsem viděla mladé páry, které byly neskutečně zamilovány ale stejně se rozešly, většinou kvůli nedorozumněním. A rozhodně nechci dopadnout jako oni. Bohužel jsem za tu krátkou dobu co tu jsem poznala, že si člověk nevybere a že láska se postupem doby většinou ztratí a zbyde jen zvyk a pohodlnost. Jsem znechucena poznáním, že ať budu ží s kýmkoliv, ať budu milovat kohokoli, tak se z lásky stane pohodlný zvyk, že zmizí. Muž to řešívá milenkou, ale co zbyde ženě? Co zbyde člověku, který miloval a možná stále miluje k smrti někoho, kdo jeho již ne? Co když víte, že už nikoho nemůžete nikdy tak moc milovat a nemůžete být již nikdy úplně šťastni? Ano, většinou po rozchodu najdete jinou lásku, dokážete potlačit vzpomínky, ale již nikdy nebudete tak šťastni jak s tím, koho jste k
smrti milovali. Zbyde vám jen zůstat sám, nebo si najít náhradu, která vám však nikdy ani zpola nenahradí vaši životní lásku a vy prožijete život v zklamání. Možná jsem naivní a zaslepená ale nyní již věřím, že pro každého existuje na světě jedna jediná osoba, která je pro něj určena. Bohužel ne vždy to dopadne šťastně... Proto pokud jste již takovou osobu našli tak se jí jen tak lehce nevzdávejte a za svou lásku bojujte.