Závislost

Po dlouhé době zaplněné chmurnými mračny mě navštívila láska. Ale jak už se obvykle stává, nevydržela dlouho. A teď budu za víkend v ráji opět trpět dlouhými měsíci odvykání od doteků a polibků.
Bohužel je to závislost jako každá jiná. Dlouho si dokážu myslet a vnucovat, že jí nepotřebuju - už jsem odnaučená, poučená a nic nemá šanci mě zvyklat. A pak stačí dva krásné večery a vše je zpět nanovo.
Má tohle vůbec cenu? Podstupovat ty strašné abstinence jenom kvůli tomu, abych si připomněla, jaké to vlastně je? Nebylo by lepší zapomenout a propříště se vyvarovat těmto takzvaným hříchům proti mé tajné vlastní etiketě?
Dokáže žít člověk život bez lásky? Dařilo se mi to rok. A po tom roce jsem byla tak osamělá, že už to víc nešlo.
Ale v životě s láskou vždy zažívám mnohem horší samotu. Tu samotu, která bolí a s touhle bolestí už nejde nic udělat.
Ale asi jediné, co pomůže, bude vyrvat si srdce z těla. A to mi příjde jako nejschůdnější řešení všech mých problémům.