Lásí...?! II.

Když usínám a vzpomínám na Tebe, zdá se mi, že cítím dotyk Tvých sladkých rtů, zdá se mi že přicházíš, objímáš mě... Já, chtěla bych s Tebou uvíznout ve výtahu, pak obletět hvězdy a navštívit Mléčnou dráhu. Chtěla bych s Tebou ztroskotat v oceánu a pak žít na ostrově indiánů a palem. Chtěla bych být s Tebou v mrazu i dešti, chci Ti dát své sny a vzít si kousek štěstí...
Víš, jak strašně je smutno,smutno bez Tebe? Jedno přání mám, tak jako kdysi tichou ulicí s Tebou jít a ruku sevřít v Tvoji, přitisknout se a snít...
Jsme dva, dva na všechno, na lásku i na život, na boj i na bolest, na hodiny štěstí, dva na krásu, dva na život i na smrt...
Když si poprvé pohladil mou líc, hřálo mě teplo Tvých rukou. Mám Tě ráda ode dne ke dni víc.Však přijdou bouřky,jak to v lásce bývá a to teprve pochopíme co se v lásce skrývá...
Víš lásko já vím, že jednou přijde den kdy mi řekneš : " Už Tě nemám rád..." Já se toho dne strašně bojím a nejradši bych se toho dne ani nedožila. Chtěla bych zastavit čas, aby nás nemohl nikdo dělit od sebe. Nechci Tvé peníze, nechci Tvé dary a jmění, chtěla bych jen trochu lásky a porozumnění.
Nechci být mezi těmi na které vzpomínáš, ale mezi těmi, na které nezapomeneš...
Mám ráda záři Tvých očí, Tvůj úsměv, Tvé vlasy...Miluji Tvůj stisk, Tvé dlaně...
Miluji Tě celého, tak už mě netrap...
Miluji Tě a chci Tě stokrát mít, v slzách i v smíchu, v trápení i štěstí...dělit se s Tebou o vše v každý čas, aby, až na podzim spadne na vlasy mráz, mohli jsme říci : "...život je krásný a prožili bychom jej zas..."