chci umřít

Jaký je život ve snu? Tak krásný a tak bezbolestný. Četla jsem si naše začátky na icq. Nedávno. Chovala jsem se hrozně. Pořád blbá nálada. Pořád jsem Ti jen odsekávala a psala tři slova, zatímco Ty ses snažil mě rozveselit. Miloval jsi mě víc než já Tebe a byl jsi tu pro mě. Teď je to naopak a Ty už mě nemiluješ. Chápu, jak ses musel cítit, když jsem ti ani nedala najevo, že Tě miluju. Ale to už je strašně dávno. Hned na začátku našeho vztahu jsem udělala hroznou chybu a Ty jsi mi odpustil. Odpustil jsi mi, protože jsi věřil v lásku. Celé ty dva roky jsme byli spolu. Prostě jsem věděla, že Tě mám. Věděla jsem, že jsi někde blízko mě a že mě miluješ. Věděla jsem, že na mě myslíš, a že když Tě budu potřebovat, budeš tu pro mě. Bude tu pro mě Tvé objetí a polibky a uklidňující slova. Jak málo jsem si toho vážila. Jsem tak hrozně hloupá. Proč jsem ty chvíle prostě jen prožívala? Proč jsem si je všechny neužila naplno. Udělala jsem strašnou spoustu chyb. A teď je pozdě. Je pozdě cokoliv měnit. A já jsem na dně. Od maturity jsem věděla, že je to už asi ztracené. Ale věřila jsem. Věřila jsem, že to změním. Ach já naivka! A teď nemůžu ani přes samé slzy psát. Bude mi líp, když tohle napíšu? Vždyť ani nedokážu vyjádřit, co cítím. Jak se mi celý svět rozpadl před očima. Proč jen mě ty 3 měsíce držela naděje? Nejdřív to byly věci, které jsem u Tebe měla. To bylo znamení, že Tě ještě uvidím. Odpustila jsem Ti vše. Ponížila jsem se a odhodila svou hrdost pro lásku! Psala jsem Ti a dolézala. Spala jsem s Tebou jen pro ten pocit. Pro pocit lásky a pro naději, že se znovu objeví. Jenže Ty jsi byl chladný a neústupný. Viděla jsem v Tobě sem tam lásku, ale asi jsem se mýlila. Chtěla jsem ji vidět. Ani nevíš, jak hrozně moc jsem ji toužila spatřit. K čemu mi byly básně, co jsem psala? Snad jsem doufala, že si je přečteš a zase se do mě zamiluješ. Když se dva rozchází a jeden to chce a druhý pořád miluje, je to to nejhorší co může být! V životě jsem si nechtěla připustit, že se něco takového stane. Ani jsem nevěřila, že Tě tolik miluju. Viděla jsem jen Tvé chyby, a proto nevěřila, že nám to vyjde a pořád Tě odrazovala, aby ses se mnou rozešel. Připadala jsem si pro Tebe špatná, protože Ty jsi věčný optimista a mé nálady by Tě zabily. Asi jsem chtěla, abys to udělal Ty a chtěla jsem trpět. Dřív bych trpěla míň. Bože jak já jsem byla hloupá! Jsi pro mě vším. Každičký můj nádech na tomhle světě patří Tobě, protože ty jsi mi dal lásku. Dal jsi mi život, chvíle na které se nezapomíná a které teď tak hrozně bolí. Připadá mi, že jsme spolu byli snad celý život, ale bylo to jen krátce. Jsi všude a nejsi už můj. Já se asi zblázním. Přestal jsi mě prozvánět a já hlupačka se stejně několikrát za den dívám na mobil. Mám tam asi 300 sms od Tebe. A ve všech je láska. Ve všech mě miluješ. Jak je mám smazat? Jak mám smazat maily od Tebe? Jak ztrhat ze zdi Tvé fotky? Jak vyhodit vše, co mi Tě připomíná? Jak vymazat paměť? Jak mám přestat číst Tvé odkazy na facebooku? Jak mám smazat Tvé číslo, Tvé icq? Jak?? Já to nedokážu! Miluju Tě, hrozně moc!! Dal jsi mi představy, kterým jsem uvěřila. Uvěřila jsem, že budu s Tebou až do konce života. Uvěřila jsem, že s Tebou budu na vysoké a že mi budeš pomáhat a já Tobě a že to nikdy neskončí. Proč jsem tomu jen věřila? Proč jsi mi to jen říkal. Ani si neuvědomuješ, kolikrát jsi mě ujišťoval, že jinou nikdy milovat nebudeš a že chceš se mnou zestárnout. A já hloupá jsem tomu všemu uvěřila. Uvěřila jsem v nemožné. Uvěřila jsem, že můžu mít krásný život. Že můžu mít Tebe a Tvou lásku, která bude jen má. Proč jen jsem tak hloupá? Proč Tě pořád miluju i přes to všechno, jak se ke mně chováš? Jak mám všechno smazat? Já prostě nedokážu jít a všechny fotky uklidit. Dárky a maličkosti, které jsem si schovala na památku. Byl jsi tu moc dlouho a přece tak krátce. A já mám kolem sebe jen Tebe. Všude mi Tě něco připomíná, tak jak mám zapomenout?! Chci umřít a chci si podřezat žíly, když Tě nemůžu mít. Jenže já to nedokážu. Nedokážu se zabít a tak musím trpět. Bůh ví, co mě čeká. Kolik dní a nocí probrečím, kolik bolesti a trápení ještě zakusím. Kéž bych to vše mohla vymazat. Kéž bych byla silná a prostě se přes to přenesla. Kéž bych Tě přestala milovat a dokázala jít dál a přestat se ohlížet. Kéž by to všechno bylo tak jednoduché. Kéž by.. ses mi vrátil. Kéž bys mi nedal sbohem. Kéž bych Tě mohla ještě spatřit a obejmout. Kéž bych uměla vrátit čas a žít v něm napořád. Já nechci jít dál. Nechci žít bez Tebe. Nechci žít. Bez Tebe ne!! =‘( =‘(