Láska je všude kolem nás

Záměrně použiji jen květinu a motýla jako symbol lásky. Lidé chodí a rozdávají lásku, muži ženám trhají květiny – ženy mužům chytají motýli. Vždy přijde k tomu, že květina zvadne a motýl umře a tím i láska a krása se vytratí. Pak zase a znovu se musí utrhnout nové květiny a chytit noví motýli, aby došlo k oživení lásky. Pokud však jednou zapomeneme nebo jen třeba nestihneme , ať už z jakéhokoliv důvodu utrhnout květinu či chytit motýla, náš protějšek se dostane do pochybností a začne si domýšlet. „Asi už mě nemiluje jako dřív“ a láska se vytrácí a lidé jsou smutní. Ale to je špatně! Láska tu byla, je a bude a pokud jednou člověku vyznáme lásku tak proto, že ho milujeme a budeme milovat. Proč pořád stále dokola to dokazovat.
Teď se pokusím vysvětlit jak já chápu tento citát a jak by bylo rozumnější vyznat lásku. Mám tříletou dceru Natálku. Vždy když jsme na procházce, na dvorku či jinde v přírodě a uzří květinu, udělá přesně to co dělá téměř každé malé dítě: Utrhne jí, někomu ji daruje a má hroznou radost s toho, když jí zato pochválíme. V ten moment nevědomě, aniž by si uvědomovala, že květina uvadne dává lásku.
Proč? Mám pro to vysvětlení – svůj názor. Jako jsme my jako malé děti mývali krásné vlastnosti, tak je mají i naše děti. Jedna z nich je ta, že děti nemají naději a proto chtějí hned všechno a právě teď a je jim jedno co bude za pět minut . . .žijí tím co je a vnímají věci a pocity právě teď a jsou šťastné a plné lásky. Druhá z mnoha překrásných vlastností je ta, že nepotřebují věci pojmenovávat a používat slova, aby s námi mohli komunikovat. Stačí jeden pohled, beze slov a s úsměvem. Aniž by cokoliv řekli, tak při pohledu na ně nás naplní jen tímto gestem láskou až po okraj a myslím, že i bez toho gesta to dokáží.
Chtěl jsem jí vysvětlit jednu věc a to jak chápu lásku já, ale nemohl jsem jí vzít tu nádhernou vlastnost žít bez naděje. Proto chodíme a ona trhá kytičky dál, ne jako symbol lásky, ale aby zrovna teď někomu udělala radost. Ona cítí a věří, že lásky se jí dostává pořád a pořád a pořád.
My už, ale nejsme jako děti bez naděje a proto nosíme kytky a chytáme motýli jako vyznání lásky a v naději očekáváme, že nám zato bude taky láska dávána. Ach ta naděje ? !?!
Tak a teď už Vám prozradím, co jsem chtěl Natálce říct a co chci říct Vám o tom, jak jsem pochopil tento citát já, jak by bylo moudré a hezké vyznat lásku nám, co v sobě chováme naději.
Netrhejte květiny, motýli, lásku. Vezměte člověka, kterého máte rádi, milujeteho na nádherné místo kudy chodí nejčastěji, kde květin a motýlů je dostatek. Zastavte se a ukažte jim tu krásu a řekněte jim: „Tady v těch květinách a motýlech je tolik lásky kolik bych ti chtěl(a) dát. Však nechci je trhat ty květiny a chytat ty motýli a nosit ti je jako důkaz lásky po kapkách, ale chci abys věděl(a), že lásku kterou ti chci dát tu pořád je a bude a vždy jí bude dostatek. Pokaždé když půjdeš kolem tak se na chvíli zastav a pohlédni a vzpomeň si na mě a na lásku kterou k tobě cítím. Je tady pořád v každou roční dobu. I když bude zima, léto, podzim či jaro, vždy tu bude v jakékoliv podobě – květina pod sněhem a motýl někde spí, ale oba ví, že tu vždy budou jen pro sebe a budou tu i poté co mi tady nebudeme. Láska není jen v květinách a motýlech, je všude kolem nás a je věčná.“
Tato slova a přirovnání se myslím hodí k tomuto citátu, ale je potřeba si uvědomit, že nejen květiny a motýli v sobě nosí lásku. Láska je úplně ve všem kolem nás. Proto pokaždé, když se na cokoliv podíváme a dokáže nás to potěšit, tak v ten moment jsme otevřeli svá srdce a nechali do sebe vstoupit lásku, život. A věci a vše kolem nás co nás netěší? – v těch je taky láska, jen my jí nevidíme nebo nechceme vidět, je zahalená mlžným oparem. Až toto pochopíme, že láska je všude a v každém z nás, pak teprve se k druhým začneme chovat jako sami k sobě, ať už jsou jakýkoliv. Rozdávejte a dívejte se na všechny a vše tak jako by jste chtěli, aby se všechno a vše chovalo k vám. Pokud budete lásku rozdávat, bude se Vám taky vracet. Když si představíte, že ve všem kolem Vás jste vy sami tak si položte otázku: „Jak se budu chovat sám k sobě?“ a tak se podle toho chovejme k druhým.
Snad jsem vše napsal srozumitelně. Vy co jste mě pochopili si vzpomeňte na tuto úvahu – poselství, vždy když uvidíte něco krásného a věřím, že ten pohled Vám vždy vykouzlí úsměv na tváři a budete se cítit šťastní a plní lásky. Předávejte toto poselství všem kolem Vás, dávejte jim lásku. Na tomto světě jsme jen jednou, tak každou vteřinu svého života užívejme tak jako kdyby byla poslední. Naučte se vždy zastavit, když uvidíte něco co vás okouzlí a i při procházkách či na cestě do práce se zastavte nebo jen na chvíli zpomalte a rozhlédněte se kolem sebe a věřím, že si všimnete nádherných věcí, které jste doposud přehlíželi. Když jsem v zaměstnání svým kolegům položil jednou otázku: „Všimli jste si těch nádherných vlčích máků u schodiště u parkoviště?“ a co myslíte, všimli? Snad jen na jednoho nikdo. „Nejsi tak trošku blázen, co já mám čas se dívat po nějakých kvítkách?“ Tak nevím kdo je blázen? On, který nemá čas a po zbytek dne je z něj bručoun jen bručoun ve spěchu? Mě ten pohled, který mě dodá tolik energie a úsměvu za to malé zastavení a rozhlížení se kolem sebe, musím říct upřímně stojí. Na závěr snad jen „Spěchejte pomalu a mějte oči a svá srdce otevřené a naučte se dotýkat té veškeré krásy a nádhery svým srdcem. Potom tu bude s Vámi po celý zbytek života. Nikdy nic neodkládejte na lepší časy, ale vždy všechno dělejte hned a vždy jak nejlépe dovedete. LÁSKA JE VŠUDE KOLEM NÁS !

Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních.
Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.(John Winston Lennon)


POCHOPILI JSTE ???