polemika o stesku

„Mě se stýská.“ „Já vím. Už to nebude trvat dlouho.“ „To říkáš pořád….“
Já vím,ale co ti mám říct? Jak každý den prohlížím tvoje věci, jak každý večer přepočítávám zbývající dny ve snaze najít aspoň o hodinu menší číslo než včera? Jak prázdnýma očima hledím z okna někam pryč, daleko skrz větve stromů a bílé zdi? Jak mě ubíjí usínat v místnosti rozházené a prázdné stejně jako můj život, kde všechno skřípe víc než předtím? Jak se mi v poslední době nic nedaří a lidi na mě koukají jako na největšího hlupáka na světě? jak se nejspíš brzy zblázním?Jak jediné co mi pomáhá je to,že se na mě ještě těšíš?
„Nezlob se, zítra už by to opravdu mohlo být lepší.“