černý večer v bílý den

„ Bum, bum“, slzy jedna po druhé stékají z tváří. Svou ozvěnou zdvojnásobují smutek. Tajně jako zloděj utírá oči do rukávu. Druhé šance se nedostávají. Kdepak, kdo řekl chybami se člověk učí, ten zřejmě nikdy nechyboval. Sice pochopíte svou zbabělost, prchlivost, tvrdohlavost, ale nikdo vám už nedá druhou šanci. Nikdo vám už nevrátí jeho.
Už ale není její, je té plavovlásky, té dávné krásky. Ta vedle něho usíná, ta mu každý den šanci dává. Mohla být na jejím místě. Ale sama si to zavinila. Svými nároky, výmysly, marnivostí… Měla ještě možnost, ale i tu zahodila svou nerozhodností. Touží po tom, co nemá. Nevážila si toho, co měla. Za svou touhu se styděla, ona, která vždy nevázaná byla. Ta, která nikoho nepotřebovala. Ta, samostatná……. Teď je sama .Usíná se vzpomínkami, které její hrdost skrývá.
Má bojovat ? Má se o druhou šanci prát?