Věčná láska

Když člověk umírá, jeho zrak už pomalu kalí temnota. Na co v ten moment může myslet? Snad se probírá svým životem a přemýšlí co vše a jak udělal. Nebo prostě jen umírá, jako každý z mnoha lidí. Prostě zemře. Otázkou nám zůstává, co kdy přemýšlí o své životní lásce. O tom jak se poprvé setkali a o tom jak prožívali celý svůj život. Co když právě umírající člověk přemýšlí nad takovouhle věcí, nad podobnou myšlenkou? A celou dobu co se jí snaží přijít na kloub vlastně vytváří nový svět. Vytváří ve vzpomínkách svoji novou lásku, která je tolik podobná té staré až v konečném smyslu je to opět ona. Určitě to bude mnoha lidem znít zvláštně, ale kdo z nás dokáže skutečně říci co bude, či snad co cítil při umírání těla. K tomu všemu se váže jedna z pověř. Vždy, když někdo zemře pouze uvolňuje místo novému životu. Z toho vzniká spousta nových pohledů na celkovou věc. Jistě, je zde otázka jak to, že se lidstvo stále množí a pořád ho přibývá. To je ten nejzákladnější trn v celé mé myšlence. Existuje pro to hned několik vysvětlení: Někde jinde žije spousta dalších lidí bez toho, aby své já předali dál. : To vše co se děje je stále pouze následkem válek. Mnoho mrtvých v průběhu dějin a až tak málo nových životů. Pouhé proměnné, které časem vyrovnají rovnici pro dokonalé neutrálno, kdy nikdo už nebude umírat a zároveň už nikdo se nebude rodit. Ale toto není to, co jsem chtěl říci. Aspoň ne dnes. Chtěl jsem se věnovat jiné věci. Převtělení lásky.
Jak jinak dokážete vysvětlit, že člověk dokáže milovat i v době, kdy neví co je to láska? Jako malé děti, známe už také lásku, tu pravou lásku, kterou už potom nikdy více nepoznáme, tu pravou podstatu lásky. Dnešní, náš, pohled na lásku je jinačí než byl ten dřívějších a tím myslím stále náš, jen o pár let nazpátek. Dnešní láska je většinou hlavně o penězích, ne vždy, ale vždy se nějak projeví, protože ty se projevuj všude. Jistě, vše se nedá koupit penězi, ale peníze dokážou tomu mnoho pomoci. Krásný bezďák či ošklivý milionář?
Ale to pořád není přesně ono, co chci dnes říci. Má dnešní myšlenka se zastavila nad okamžikem, kdy si jako malé děti uvědomíme, že nějakou osobu máme rádi. Skutečně rádi, to je první a zároveň poslední skutečná láska v našem životě. Kde je úroveň dnešní lásky? Kdo se má skutečně tak moc rád, že by obětoval svůj život pro toho druhého? Snad pouze naše skutečná láska z minulého, minulých, životů.
A tak se jen ptám: „ Existuje nekonečná láska, nebo prostě láska mizí společně s naším umírajícím životem?“