Jak se cítím...

Držíš mě v náručí a já si z celého srdce přeji, aby ta chvíle nikdy neskončila. Po těle se mi rozlévá teplo a dech mám klidnější. v mých očích se stále budou lesknout slzy, ale ty je budeš stále stírat a mlčky konejšit můj smutek. Přitisknu se k Tobě a slyším tlukot Tvého srdce. Je tak klidné, že mám až strach jestli vůbec zná bolest života..
Když jsi daleko, cítím se osamělá a mám strach. Bojím se samoty a cítím tu paniku, která mě nutí se třást a plakat, i když vím, že se vrátíš a já opět budu moci usínat ve Tvém objetí.
Je tu ale tolik věcí co osud může nést, že nemohu klidně spát a stále se musím ptát proč, i když sama neznám smysl té otázky. Smyslem má snad být ta láska, která mé srdce souží a zároveň ho nutí bít. Nebo snad ta touha, aby naše rty zůstaly v objetí navždy. Nebo snad přání, aby naše prsty zůstaly propleteny stejně jako naše životy...
Nebo snad bolest, která je životem a život, který je bolestí.
Nebo zmatenost mladého srdce. Nebo prostě Ty, můj Anděli, který jsi mi snad byl seslán z nebe, abys mi ukázal cestu, abys mi ukázal cit a abys mi dal sílu a odvahu žít..
A já Tě miluji...