Proč nemohu spát?

Proč nemohu spát, ptám se sama sebe uprostřed noci.
Ty oddechuješ vedle mě tak pravidelně poklidně a mírumilovně. Nedá mi se na tebe nedívat. Něco uvnitř mě nutí čekat na další nádech a výdech. Na jakýkoli lehký pohyb.
Hebkost tvého těla se odráží v pouličním osvětlení, tak jemná pleť by se měla zakázat. Napadají mě hříšné myšlenky, když se zadívám na tvá mužná ramena a tu něžnou šíji. Připadá mi nepochopitelné, proč ležíš právě vedle mě. Jaké mám štěstí. Tvá zavřená víčka působí jako brána do nebe, které se objeví, když oči otevřeš. Není to nebe letní blankytné, je to nebe jarní, takové, jaké mám nejraději. Jako by do sebe temné jezero vtáhlo kus jasné modři, to je správné vyjádření.
Jsem vzhůru možná hodinu a vymýšlím k tobě vhodná přirovnání, ale i čestina, tak krásný bohatý jazyk, je příliš chudá, aby mohla alespoň přiblížit, jaký jsi v mých očích.
Spíš tak nevinně a jsi pravým opakem toho, kým býváš při sexuálních hrátkách. V této chvíli nejsi ten svalnatý ochránce, jakým jsi přes den. Teď jsi jak dítě, které sní o nekonečném množství sladkostí. Sníš možná o budoucnosti. Budoucnosti krásné a opravdové. Už brzy to tak bude, naše vysněná role života se stává skutečnou.
Napadají mě znovu hříšné myšlenky, když vidím tvary tvého těla rýsující se pod peřinou. Skoro se nehýbeš, ležíš naprosto klidně, jako kdybys nikdy nepoznal zklamání nebo hněv, ale oba víme, že právě tyto pocity nás plnily, než jsme se našli. Na chvilku se probudíš a divíš se, proč nespím. Jak bych mohla spát, nejde to. Teď. Ale ty spinkej klidně miláčku, já také usnu, odpočiň si do nového dne. Tvé hebké rty mi políbí ruku a já tě hladím tak dlouho, dokud neusneš.
Kdo mi dal to právo, být s tebou každý den? Beru tě všem ostatním a stále nechápu. Proč sis mě vybral? Já ti děkuji za všechny radosti s tebou prožité. Děkuji ti i za všechny radosti budoucí. Přísahám, že ti budu věrnou a milující oporou, dokud mě budeš potřebovat a chtít.
V duchu jsem ti opět oddaně vyznala lásku, vím, že mi nevěříš a myslíš si, že přeháním. Ale nepřeháním. Kdyby ses pořádně podíval do zrcadla, pochopíš mě.
Proč tedy nemohu spát? Protože se na tebe musím dívat. Musím si užívat štěstí, které mi dáváš. Ty jsi mé štěstí, kterým se kochám. Ale teď, když se má hlava uvolnila tokem myšlenek, si jdu lehnout.
Tak dobrou noc.