existuje láska

nevidím. Ani to tak nechci vidět. Možná by mi to ani nešlo. Zas tak stará ještě nejsem ale celkem mi trvalo než sem na to přišla - je to vlastně nedávno.
Lidé mají tuto iluzi pravé lásky proto, protože celý svět chce aby to tak bylo viděno, i když to tak ve skutečnosti není. Já mám, alespoň podle mě, lepší iluzi, kterou sem si představila. Právě tehdy, když sem přemýšlela, co CHCI, aby pro mě ta pravá láska znamenala.
Je to pouze to, pro co budu chtít žít a třeba už nebudu krásná a mladá. Bude to on, kterému když se podívám do očí uvidím sebe takovou, jak budu chtít vypadat - a třeba uvidím i své mládí. Budu šťastná v jeho blízkosti, neboť on mne vždy podpoří a naopak. Nebudeme spolu z povinnosti, protože budeme mít už nějaké děti a vnoučata. Budeme spolu protože se ve skutečnosti budeme milovat. Nejen do smrti, ale navždy a ještě dýl.
Až pravou lásku poznám pak hrdě a hlasitě prohlásím, že znám svou pravou lásku se kterou se shledám i v dalších životech.
Je to pravda? Toť má otázka. Je to má iluze pravé lásky a mě se líbí. Tak proč nikdo nikomu nepoví že láska je jen iluze každého individua? Je to smutné ale je to asi proto, že téměř nikdo si nedokáže vytvořit vlastní iluzi. Tu kterou by ve skutečnosti chtěl.
Hodně lidí si asi myslí že je to dané a když to vidí např. v televizi říkají si "to chci taky". A ono se jim to povede. Mají přesně takovou lásku jakou tehdy pozorovali v té televizi. Ale pak přijde to ošklivé zklamání pravdy. Že tato láska jim vůbec nevyhovuje. Je jim protivná.
Tak člověk udělá další chybu. Vezme si jinou iluzi jiného člověka a po těžké práci je opět zklamán.
Bude to snad nekonečný koloběh? Snad jednoho dne, zda vůbec, ať je mu 20 nebo 70, si všimne, že má někde hluboko v srdci a hlavě svou iluzi. Svou vlastní iluzi pravé lásky kterou když se mu podaří vyplnit zůstane sťastný. Opravdu šťastný ať už to pro něj znamená cokoliv.
Ale zůstane to tak navěky?