Změna?

Anotace: Promiňte mi to osobní zamyšlení nad svou povahou....

Jaktože každý zamilovaný člověk se tak moc změní? Znám to z vlastní zkušenosti. Z milé a empatické holky je rázem sobecká dračice, co si hlídá jen to své štěstí. Nikdo si přes růžové brýle nevšímá problémů a starostí ostatních, mnohdy ani svých nejblížších a přátel. Jak ale dát najevo někomu, koho máte rádi, že vás zanedbává a přitom se necítit špatně kvůli tomu, že ho odtahujete od té jeho "pravé" lásky? Je zvláštní, že mě takové myšlenky napadají teď, kdy jsem snad poprvé v životě šťastně zamilovaná. Minulý týden mi totiž bylo vyčteno, že pokud jsem zamilovaná, okamžitě si nasadím pásku přes oči s jediným otvorem nasměrovaným na mého miláčka. Zamyslela jsem se a zjistila, že je to pravda. S každou další láskou jsem víc a víc oddaná tomu jedinému a s každým dalším podrazem a rozchodem jsem víc a víc zklamaná. Někdo by řekl, že je pak se mnou k nevydržení. Docela své přátele chápu. Je těžké pozorovat někoho, kdo se vám hroutí a pláče na rameni. Je těžké smířit se s tím, že takový člověk je prostě nepoučitelný. I malé dítě, pokud se spálí, se v nejbližší době rozhodně nebude přibližovat k ohni, ne? Jen já umím znovu uvěřit každému. Zamilovaní jsou prostě blázni. Někde jsem četla citát: "Jaký blázen je zamilovaný člověk-jak věří navzdory faktům." Sama na sobě často pozoruji ověření tohohle faktu. Kolikrát mi dobře radili? A kolikrát jsem nikoho neposlouchala? A kolikrát jsem se potom připlazila s prosíkem, protože jsem se opět v někom nebo v něčem zklamala? Ani nemůžu spočítat ty zbytečné slzy, ty zbytečné hádky v záchvatu zamilovanosti..... Tímto bych se chtěla omluvit svým přátelům.... A slibuji, že tentokrát to bude jiné......
Ano, lehce se to slibuje......ale těžko plní...

Autor Jemná sukuba, 24.01.2006

Přečteno 556x

Tipy 0

Komentáře (4)

Komentujících (3)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

Moje nejlepší kamarádka je moc zamilovaná. A já ji chápu. Spíše jí to závidím. A jsem ráda, když s Ním může být. To je přece přátelství-přát jí jen to nejlepší. Všechno s ní prožívám-každou hádku s jejím přítelem, každou radost. A teď i velikááánskou bolest, když On odjíždí jako voják do války a my o něj možná přijdem(záměrně říkám my, protože o něj přijde ona a ona je moje druhá polovička).

19.01.2008 16:04:00 | Rakasteta

Máš pravdu....možná chyba není jen ve mě....řeklo mi to už víc lidiček.Že je to možná tím,že si doteď můj nejlepší kamarád myslel že jsem jen jeho a že mu dělalo dobře když jsem se mu šla vybrečet na rameno.Ale nechce ztratit ani jednoho,ani kluka ani kamaráda.Nprosto tě chápu a děkuju za tvou reakci...

27.01.2006 21:43:00 | Jemná sukuba

Pardon - * místo sil tam má být slz... Překlep..

27.01.2006 21:19:00 | Karlička

Jsem na tom stejně jako ty - jen s tím rozdílem, že moje nej. kámoška se na mě kvůli tomu vybodla... Napsala mi, že od tý doby co mám svýho chalana se k ní chovám jinak.. Že na ni ,seru´ .. Jo, já ji napsala, že si toho jsem vědoma, ale že tomu nedokážu prostě zabránit... že chci být prostě jenom s ním, ale to je snad vcelku pochopitelný.. A má změna chování?? Co se týče tohohle - jeden den jsem se šla projít a skončila jsem někde uprostřed pole, tam jsem zařvala z plných plic a potom si jen lehla do 10centimetrovýho sněhu.. A přes celých 45 minut jsem tam jen ležela a přemýšlela jak jsem se k ní chovala jinak, co jsem ZASE udělala špatně a proč na mě čím dál častějc vidí chyby... A na co jsem přišla?? Na velký nic... Jen jsem si řekla, že jsem se nestavila možná ty dva tejdny co tady můj chalan byl a pak když odjel, tak jsem za ní druhej den neletěla, ale to přece není důvod aby mi psala o změně chování - byl tu deset dní - pouhých deset - je přece logický, že budu jen s ním... A že o změně chování k ní nic nevím... Co tím chci říct? Někdy to není tak, že my se začnem chovat jinak, ale naši přátelé jsou ti, co se začnou chovat jinak.. Hledají na nás chyby jen proto, že už na ně nemáme čas celý den, týden, měsíc, rok.. Protože jsou zvyklí s námi být tak často, ale oni to pochopí až budou mít lásku... To, že se zklameš - každý musí zažít zklamání - veř, i já jsem ho zažila.. Ale však ty jednou najdeš někoho kdo tě nezklame... Jen k němu musíš najít cestu i když to bude stát pár zbytečných sil... Ale najdeš...
Jinak je to moc pěkná úvaha.. A abych řekla pravdu - v některých jejích částech ( ve většině! ) se vidím...

27.01.2006 21:17:00 | Karlička

Změna?

Změna?

Uživatel

» Přihlásit se

» Registrovat

Autoři online (1+1)

Návštěvnost