Představa lásky

Každý z nás má ideální představu o svém partnerovi. Měl by být vzdělaný, zajímavý, vtipný, hezký… Takového člověka pak hledáme. Chyba! Mnohdy pátráme roky, avšak nikoho nenacházíme. Ani nemůžeme najít. Dokonalý člověk existuje jen v našich představách, v našich myšlenkách. Když pak najdeme kohosi, kdo se nám líbí, po čase zjišťujeme, že nesplňuje naše požadavky. Chybí mu tohle a támhleto a není s ním sranda…Snažíme se ho předělat. Vyčítáme mu to nebo ono. Proč? Protože se nepodobá tomu, co chceme my. Co to znamená? Že toho člověka nemilujeme. Láska k druhému není o tom, abychom na něm hledali dokonalosti a krásu, ale abychom ho uměli respektovat i s jeho chybami, s jeho slabostmi. Jestliže ho nebereme takového, jaký je, pak ho nemilujeme. Je to pouhá náhražka. Lásku jsme dostali zadarmo. Nikdy se nás nijak nepokoušela změnit. Tak i my ji rozdávejme jako dar. Zdarma! Bez nějakých podmínek a představ. Správná láska znamená, že miluji člověka (upozorňuji cizího člověka), když ho jen vidím. To je pravá láska. Nehodnotím jeho vzhled, manýry, vystupování, oblečení, jen ho mám rád. Pokud se ho neustále snažím upravit a změnit, pak deformuji pojem lásky, protože jednám sám podle sebe. Jednám sobecky, egoisticky. Např. své partnerce neustále někdo vyčítá: „Nejez tolik, budeš tlustá. Podívej se, kolik toho za den sníš!“ Tohle je názorný příklad. Partner má představu, že jeho dívka musí být štíhlá, aby se mu líbila. Když bude tlustá nebo plnoštíhlá, tak už to nebude ono. Ne! To je právě ta představa. Pokud mám dívku rád, tak ji miluji, i když přibere. Není v tom žádný rozdíl. Když toto nerespektuji, tak to znamená, že v téhle oblasti ji nemiluji. Jsem zamilovaný do fikce, do něčeho, co není skutečné. A když pak přijde změna, fikce se rozplyne a my zjistíme, že takového člověka vlastně ani nemilujeme. To je velký nešvar dnešní doby, proto apeluji na všechny, aby se nad tím zamysleli. Nejste zrovna vy těmi, kdo milují jen představu a nikoli skutečnost?