Díky za tu vzpomínku!

Ta éterická bytost, co zrodila se znovu v plameni, dýmu a vodě. Cosi, co je jen platonickou vzpomínkou na blízké chvíle, kterou sny hýčkaly a realita nedokázala zabít. Oči jako podzimní nebe a poslední objetí na břehu řeky. Tu vodu v ní nezastavím a nemohu milovat sen. Vždy zjeví se a zase zmizí. Viděla jsem plakat anděla. Pak mávnul křídly a odletěl. Ty oči teď šeptají jiným. S vemlouvavou hebkostí. A pokoj je zavřený a růže uvadly a kolem je slyšet jen vítr.