jsou a budou pro nás cenné i věci,kterých neměli bychom si cennit....přesto nejsou bezcenné

,,smilování" křičí mé srdce,zahalené pavučinou noci vždy,když se dívám pravdě do očí.Je jako černá díra,ta(milosrdná)pravda,která nás zbavuje nejistoty a dává věcem pravé podoby.To ona ted pohlcuje mou duši, přežvýká ji jako plátek sušeného masa než mě vyplivne v minulosti,kde si znovu a znovu prožívám rozpad své osobnosti.Jsem jejím otrokem.Přítomnost tápe v bušící temnotě mého nitra jako slepec v centru Prahy.Rozum se marně pokouší připomínat světýlko nadhledu,když na cucky je má dnešní naděje,protože dnes je jako zítra, zítra jednou musí být dnes,proto asi je můj dnešek už ve věku půlročního dítěte.Dala jsem část svého já aniž bych tušila CO vlastně dávám a tím jsem položila svou hlavu pod gilotynu souznění bez bázně,že mi ji láska utne.....tak ostrá je nabroušená čepel nože,že v samotném aktu popravy je rychlejší než jakákoliv myšlenka.KONEC,KONEC,který je víc začátkem než koncem.Takhle se utíná bezhlavé milování né však láska.Na část sebe vtiskla jsem tvou podobu a pro bolest jsem ji do země zahrabala nebot je nesnesitelné vše,co mi tě připomíná .Nechci tvou přítomnost dál nosit v sobě,jsem vzteklá a bezmocná,hozená na pospas hnijící minulosti,neschopná přiblížit se celistvosti své osobnosti kvuli kusu nitra,co leží pár stop pod mýma nohama.ODHAL SVOU DUŠI DRUHÉMU V JEJÍ NEJKŘEHČÍ NAHOTĚ-DÁŠ MU TAK DO RUKY ROZBUŠKU.SVLÉKNI SVOU DUŠI,ZMĚNÍ SE V TRHAVINU.JEN POZOR,NAHOTU UŽ SI NEMUŽEŠ SVLÉKNOUT A ŠATY NEUKRYJÍ TO,CO UŽ BYLO JEDNOU VIDĚNO.KDO DOKÁŽE CELÝ ŽIVOT DRŽET V JEDNÉ RUCE SPÍNAČ,KTERÝ MUSÍ STISKNOUT CHCE-LI MÍT OBĚ RUCE VOLNÉ?