Jsi pro mě důležitý jako pro rybu voda.

Stavím se Ti.
Tváří v tvář na sebe hledíme.
Já vs. Bolest.
Prosím, ať už to skončí.
Zabij mě, jen ať už mám od Tebe pokoj.
Týráš mě a já už nemám sílu. Jsem jako ryba na suchu. Ale proč to děláš? Vrať mě do akvárka a běž za někým jiným. Za nějakou další pitomně hodnou rybičkou, co Ti skočí na Tvé smutné oči. Chudák, je mi jí líto. Ale vysvětlovat ji, že jí ublížíš, nebudu. Neuvěří mi. Bude po Tobě prahnout, no jo, však tak Ti to vyhovuje. Ani já bych prve nikoho neposlechla.
Hluboce lituji.
Ano, bylo to opravdu nádherných deset dní co jsi tu byl jen pro mě. Ráj na zemi. Dokonalé. Až neuvěřitelně dokonalé. Ale tyto vzpomínky bolí, a tak si říkám, nebylo by líp, kdyby se nic z toho neudálo ?
Všechno, co nás kdy v životě potká, má jistý důvod. A tak přemýšlím, proč jsi do mého spokojeného světa vtrhl zrovna ty? A co mi to má přinést? Copak nemohla připlout jiná ryba na bílem oři a já bych konečně začala věřit v HAPPY END? Protože já cítím, že tohle ´THE END´je.

S věnováním mému žraloku.