Poslouchej

Je to tak zvláštní pocit, když člověk někoho postrádá. A to čekání ke strašné. Proč vůbec člověk někoho postrádá? proč musí být sám?
Možná si za to může každý sám. Stačí jen něco říct, jen se usmát, jen se podívat. Jenže někdy to nestačí. Víte, jsou věci, které se možná neměly stát. Jen dělají život těžší.

Podívej, vlaštovky už lítají nízko. Ve vzduchu je cítit déšť. Bude pršet. Dnes večer a celou noc. A třeba i zítra. A ty budeš sám a já sama. Nebudou ani vidět hvězdy. Všude jen mraky a jejich pláč. Nastav ruku, raději obě, a chytej kapky deště. Nachytej jich toli, aby jsi ucítil vůni každé kapky a dokázal zazpívat její píseň. Prší. Tolik kapek! Ale věř, každá z nich je sama. Dívej se do tiché letní noci a poslouchej déšť. Dívej se tak dlouho dokud neucítíš, že ti někdo schází