Tobě

Polibek posílám ti na křídlech větru.
Tobě, jež jsi pro mě vším. Mým jediným, tajemstvím.
V ranních červáncích a zšeřelém večeru obracím se k tobě.
Jsi dvousečná dýka zarývajíc se do srdce. Přetínáš i rodíš pochyby, přetínáš i rodíš krev.
Jsi jako lilie nejčistší, pln lásky. Jsi pro mě otevřenou knihou, vesmírem.
Můj anděli v černém, vodíš mě po širých končinách, kde musím stoupat výš a překonávat sebe samu. Strháváš mě po srázech dolů a já si natloukám duši. Možná se tím zoceluji. Dlaní v dlaň vodíš mě bok po boku a podepíráš. Podepíráš mou nestálou duši po cestách.
Svým políbením vracíš mě zpět na zem. Spaluješ mosty přes minulost a umíš tkát nádherné pavučiny přítomnosti, do kterých mě lapáš.
Bystřina tvého srdce skýtá mi útočiště a život tvých jasných oči mě rozechvívá.
Jsi ten, který ve mě rodí úsměv, i ten, díky němuž mi po tvářích stékají krokodýlí slzy.
Dáváš mi žít.