Láska-čarodějka

Koluje mezi námi napříč generacemi už od počátku bytí.Mezi lidmi,dokonce i mezi zvířaty....no wlastně mezi všemi asi.
Znáte jí?...hm...hloupá otázka co?Každý myslí že jí zná...nebo přesněji-že ví, co to znamená-MILOVAT.
ale nebuďte si tak jisti.Znám dost lidí,kteřísi to také mysleli,ale později poznali,že je rozdíl mezi MÍT RÁD a MILOVAT.na(ne)štěstí patřím k oněm zmiňovaným. Měla jsem to potěšení,myslet si,že jsem opravdu zamilovaná,již dvakrát.Ano správně-JIŽ.dvě lásky-to někomu možná přijde málo-hm-v tom případě jste buď a)moc šťastní lidé nebo b)ti "nešťastlivci",kteří ještě té pravé lásky nezakusili a jen se domnívají,že ty úžasné románky,které považují za trofeje zamilovanosti,láskami skutečně byly.
Prostě....dvakrát jsem se domnívala že jsem poznala lásku,ale pravda to byla až v tom druhém případě.To,co mnou bylo několik let považováno za lásku bylo pouhé otupení mysli,ale musím však podotknout,že bych nikdy nepopřela vděčnost vůči tomu pocitu-mít rád.Ale s pravou...tou pravou láskou se to nedá zaboha srovnat!Potkala jsem ji tedy jen jednou..(zatím)))A jak to poznám?....no....nevím)
ale víte...když jsem HO uviděla poprvé...zastavil se mi dech.Ne že by seděl v nablýskanym ferarri s náhonem na wšechny čtyry kola nabo dělal striptýz....
...normální kluk s trochu křivym nosem)))
....ale pro mě byl v tu chvíli tou nejzajímavější,nejkrásnější a nejdokonalejší osobou v celym vesmíru.Neznala jsem ho,ale hned jsem věděla,že my dva si prostě musíme rozumět!
...bylo to jako střetnutí dvou půlek kdysi dávno rozdělené mysli,které se po několika letech hledání šťastně našly...a cítily to shledání úplně stejně.
Dívala jsem se na něj a on na mě,jako by jsme zkoušeli vyčíst z myšlenek toho druhého,jestli se vše děje tak,jak to vypadá...
...a taky že dělo)))
během pár minut jsme si byli blíž než manželé po diamantové svatbě.Něják jsme oba věděli,že ať už nám v cestě stojí cokoliv,TOHLE všechno bude trvat hoodně dlouho...a taky že jo)
Vždycky jsem myslela,že když sejde z očí-sejde taky z mysli...ostatně,potvrdilo se mi to už několikrát.. Ale i když překážky byly,a ne malé,a sešlo z očí třeba i na rok,tak z mysli nikdy.
Naopak,ještě mě to utvrdilo v mých citech,ikdyž jsem nikdy nevěděla kdy(a zda vůbec)ho zase uvidím.Rok jsem nemyslela na nikoho jiného,i když jsem neměla jediný polibek či pohlazení...ale ta naděje,že jednou možná ucítím zase jeho dlaň na mé tváři a uslyším jeho hlas-tak ta mě udržovala nad vodou.Tak málo,ale stačilo mi to.Dnes to můžu říct-tohle JE pravá láska.
Když dokážete pro toho člověka udělat cokoliv.Obětovat vlastní svět a jít s nim žít do jeho světa.Odpustit každou lež,ba i nevěru snad,každý čin a nemyslet při tom na vlastní užitek.
Prý láska je slepá a omamná...
...něco na tom bude...
Člověka zaslepí a on dokáže udělat vše.
Pro lásku žiješ a pro lásku zemřeš.
Pro lásku stvoříš a pro lásku zabiješ.
...je nevyspytatelná.
Nedá se popsat,ale musí se zažít
Lásku najít je tak velice krásné,jako je velice strašné o ni přijít.
...tak bacha na ní...
...na tu tajemnou čarodějku:)