Hlas srdce

Možná se někteří budou smát nebo snad přímo ječet smíchy, když napíši, že tato úvaha je psána srdcem. Není v ní nic z myšlení, samozřejmě kapečka tam je, ale je velmi zanedbatelná. Myšlení je ohromný spekulant. V době narození a i několik let poté milujeme téměř všechny a všechno, neděláme rozdíly. Teprve později začínáme uvažovat. To je zásadní chybou. Člověk musí život prožít jako dítě, neustále se vracet k dětství, aby mohl milovat dokonale a nádherně. Nic nedokáže nahradit lásku. Mysl nám říká, že ano, ale je to lež. Ohromná nebetyčná lež, protože mysl na nás neustále doráží, pořád má své otázky, které jsou často bez významu. Kdo chce milovat, musí odložit mozek, musí odstranit myšlení. Snad je to těžko pochopitelné, ale ve skutečnosti je to jednoduché. Víte proč? Protože každý člověk to má zakódované v sobě. I když si to mnohdy neuvědomujeme, srdce se nedá obelhat. I ten největší ignorant se nedokáže ubránit hlasu lásky, nemůže odolat, protože to nejde. Nejde to. Když k někomu nebo k něčemu cítíme lásku, je to pro nás najednou ta nejdůležitější věc v životě. Nic už nemá takový význam jako předtím. Srdce se raduje, volá. Chybou je, že jsme se naučili poslouchat mozek, místo abychom naslouchali srdci. Pojďme se vrátit k úplným začátkům, odkopněme myšlení. Kdybychom milovali srdcem, neexistovaly by války, politici ani ničení přírody. Srdce by nám to nedovolilo. V něm je uložen střed všeho krásného v člověku. Mohu vám poradit docela jednoduchou věc. V těžkých okamžicích, kdy nebudete vědět kudy kam, obraťte se na srdce. Jen zavřete oči a soustřeďte se dovnitř, naslouchejte jeho hlasu. Uvidíte, že pokud tak učiníte, nebude to nikdy špatně. Nikdy. Zatímco mozek vás může obelstít svými trapnými fintami, srdce je jeho pravým opakem. Nemůže vás obelhat, protože láska není sobecká, není ignorantská, nedokáže nenávidět, neumí potrestat, zničit nebo ranit. Láska je tak nádherná věc, že když se každé ráno probudím, jsem jí naplněn až po okraj, přetékám láskou ke všemu i ke všem. Dokonce i lidé, kteří mě dříve nesnášeli, najednou zjistili, že se se mnou mohou bavit. Já jsem to věděl od začátku, pouze jsem v té době neznal hlas lásky. Uměl jsem jim to povědět jen slovy lidskými, slovy myšlení. Když se tak stalo, ti lidé to vycítili. Najednou se obrátili o sto procent, začali se mnou diskutovat, bavit se, chodit ven. Je to neuvěřitelně lehká cesta, neexistuje přece nic jednoduššího. Když se dívám na některé lidi, uvažuji, kde se v nich bere tolik nenávisti. Jak mohou tolik nenávidět? Jejich srdce musí být obzvlášť černá a velmi zastíněná mozkem, aby tak mohli učinit. Přesto i tyto lidi miluji a oni to cítí a ví, že mi nemohou ublížit. Má láska jim to nedovolí. Proto raději ustoupí a jednají se mnou docela normálně. Proto se mohu bavit s kým chci a ostatní se tomu mnohdy diví. Já se však jen usmívám a opakuji slova lásky. Láska to je blahodárný úsměv na tváři, světlo uvnitř duše a láskyplná slova, která nikoho nezraní. To je pohled zasněných očí, ve kterých hoří malý plamínek, to je aura dobra vznášející se kolem. Milujme všechny a všechno. Vždyť i zvířata a stromy potřebují lásku, kolikrát více než samotní lidé. Jak můžete uhodit psa, jak můžete pálit živé zvíře? Kdo vám k tomu dal kdy právo? Nedivte se, až i vám se stane něco podobného. To je karma, zákon. Co činíme, bude nám i splaceno. Pokud činíme dobře, bude nám láska oplácena. Pokud ne, naopak. Možná budete čekat roky, avšak nakonec vaše vlastní zlo přijde a obrátí se proti vám. Uvědomte si to a odhoďte ho pryč. Proč ho v sobě nosíte? Je to stejně jednoduché jako svléct si každý den šaty. Sedněte si v klidu a tichu na osamocené místo a zkuste pozorovat své srdce. Pokuste se nenaslouchat na chvíli, jednu malinkatou chviličku, svému mozku a vnímejte srdce. Uvidíte, že z něj nevyzařuje žádná negativní vlna. Láska to není jen schopnost milovat, to je i schopnost odpouštět. Milovat dokáže kdokoliv, odpustit je již mnohem těžší. Když však odpustíme druhému, ať byl jeho čin jakkoliv podlý, naše láska nás znovu naplní. Když ho ztrestáme, kus dobra ubude. Tak to chodí, takže milujme.
S láskou nepoznáte deprese, nepoznáte nenávist. Začnete však více vnímat věci, které jsou proti lásce. Najednou vám začne vadit něco, co jste dříve nevnímali. Nakopnutý pes, odhozený odpadek, nervózní lidé, televize s jejími ukňučenými politiky, kteří jen přemýšlí mozkem pro své vlastní dobro. Budiž jim odpuštěno. Začnou vám vadit věci, které vám dříve připadaly malicherné a zanedbatelné. Je to stejné, jako by někdo odhazoval odpadky uvnitř vás. Člověk není osamocený. Láska nám říká, že jsme spojeni se vším živým na této planetě. Co škodí živému, škodí i nám. Postavme se proti tomu svou láskou, svým srdcem, neboť jinak nebudeme nikdy žít v míru a klidu.

Ti z vás, kteří si pod pojmem láska představují jen vztah k druhému člověku, mají samozřejmě také obrovský kus pravdy. Ale ještě stále vám něco chybí. Já to vím, protože mi to chybělo taky. Cítil jsem ve svém nitru, že mi chybí jedna jediná věc. Dlouho jsem na to nedokázal přijít, poněvadž si myslíme, že láska je něco tak samozřejmého, že ji už nevnímáme. Dříve tomu tak možná bylo, ale láska zakrněla, vymizela, musíme ji dostat zpět. Já tak učinil a můj život nabyl nový rozměr. Neskutečný, nádherný, neopakovatelný. Téměř pláču láskou, je to až k smíchu. Je to pocit, který vám nahradí veškeré další prožitky. Možná ho nezískáte hned, i když se budete snažit. V tom případě musíte vytrvat. Bojujte dál, odpouštějte a milujte. I vám bude odpuštěno (dokonce i vašimi úhlavními nepřáteli), i vy budete milováni, i váš život se změní o…, nu o takových tisíc procent. Budete jako malé děti. I když si snad říkáte, že je to hloupé, být ve třiceti jako malé dítě, uvidíte, že ostatní si toho ani nevšimnou. Ucítí z vás takový pramen lásky, že cokoliv jiného pro ně bude nepodstatné.

A nezapomínejte na karmu, vy kteří nenásledujete hlas lásky.