Láska hladí i bolí

Je kruté zrušit lásku, která nezemřela..stále dokola poslouchám píseň, která je pravdivá slovo od slova, vnímám její slova snad jako nikdy dříve a přitom ji slyším už potolikáté. Zpívají o tom, že je kruté zrušit lásku, která nezemřela, která ještě žije, ale někdy je potřeba udělat takový krok, aby láska zůstala, aby člověk vzpomínal jen na to krásné..nechtěla jsem lásku zabít, láska ve mě přetrvává, nejde ji odstřihnout jako pupeční šňůru, aby se od ní člověk oddělil.
Člověk kterého jsem tak milovala a nesmírně miluji mi snad někdy odpustí, že jsem musela udělat to co nás oba tak bolí. Když přijdete o někoho kdo do vašeho srdce vstoupil a celé jej zaplnil, jste jako by jste přišli o část vašeho těla, je to tak kruté, tak bolestivé, ač se to vaší lásce nezdá, trpíte stejně jako ona. Já v životě na skutečnou lásku štěstí neměla, potkala jsem ji až když naše životy měly své cesty, které se zkřížily, spojily a já byla šťastná jako nikdy v životě, pak však přišly mraky, kterých bylo tolik, že jsem se mezi nimi ztratila a nedokázala nalézt cestu zpět. Je mi to líto, moc líto, všechno bych tak ráda vrátila zpět, ale nejde to. Musím jít dál a těšit se alespoň z těch šťastných vzpomínek a okamžiků, které jsem se svou láskou, s láskou svého života prožila.

"Bije lidské srdce, napojené krví. Často křehké srdce, které se dnes osudově zaslibuje a zítra snad zklame. Protože je jen lidské… (Quo Vadis)"

"Láska je podobna stromu. Vyrůstá sama od sebe, zapouští hluboké kořeny do celé naší bytosti a nezřídka nepřestává kvést a zelenat se ani na rozvalinách našeho srdce. (Hugo)"