Láska bez pocitu lásky

Láska bez pocitu lásky

Jistě, láska je nepopsatelná, to je známá pravda. Ačkoliv když se nad tím zamyslíme, tak každý kdo je zamilovaný popisuje lásku, když se o ní baví třeba s kamarády. Vždyť přece všichni víme, že láska je takové to, když si na danou osobu vzpomenete a máte takový šťastný pocit, možná se vám malinko sevře žaludek, možná vás někde zabrní. Někdo se při vzpomínce na svojí lásku zasní, někdo se usměje. Myslíte si, že byste pro toho člověka udělali všechno co je i není ve vašich možnostech. Když jste s tím člověkem, je to ten nejlepší okamžik v životě.
Ale všechno tohleto, všechny tyhle emoce a myšlenky doprovází ještě jeden pocit. Nebo spíše ,,Pocit“. A to je onen nepopsatelný pocit lásky. To je to co nemůžeme popsat, to vědomí , že daného člověka milujeme. Prostě ten pocit, že je to vaše láska.

Ale co když k někomu chováte veškeré emoce, které jsem popisoval výše. Myslíte si o někom, že je to nejlepší člověk, nejlepší osoba jakou znáte. Jste šťastní za to, že jí znáte. Jste hrdí na to, že jste její kamarád. Když je pryč, stýská se vám po ní, když je s vámi , jste z toho možná někdy malinko nervózní, ale jinak jste moc rád, že jste s ní. Víte, že máte hrozné štěstí, že vás náhoda přivedla dohromady a jste si sakra jistí, že byste byli chudší, kdybyste danou osobu neznali. Řešíte její starosti, její radosti, líbí se vám její charakter, její duše , líbí se vám prostě celkově. Ale i přesto , i přes všechny tyhlety emoce víte, že jí nemilujete. Prostě tam chybí ten pocit lásky.

A vy jste na jednu stranu rádi, že to tak je. Jste spokojeni a šťastní, že jste dobří přátelé , kteří si rozumí a baví se o všem o čem se bavit dá. Smějete se spolu. Máte se rádi jako kamarádi. A to vám stačí, naopak , možná si myslíte že je to ,,až moc“, že máte opravdu veliké štěstí, že takovou osobu znáte.
Ale na druhou stranu si říkáte:kdo je lepší než ona? O kom přemýšlím a na koho vzpomínám více než na ni? Uvědomíte si že na nikoho. Tak je to potom pro vás jen přátelství? Máte podobné pocity, jako když jste zamilovaní , ale chybí vám tam ten jediný, ale veledůležitý pocit, pocit lásky.
A vy přemýšlíte o tom, že možná kdybyste něco zkusili, mohlo by to třeba i vyjít. Ale vzápětí vám dojde, že byste vy sami nebyli šťastní. Spíše naopak. Nemilujete tu osobu, spíše ji zbožňujete a obdivujete a máte hrozně rádi a jste šťastní, že jste přátelé. A jste spokojeni že to tak je. Tak proč se to pokusit zničit? Stejně byste nebyli šťastní ani vy.

A tak čekáte. Čekáte dlouho, protože máte v hlavě nepořádek a přehazujete si tam slova: ,,Když se nezamiluji do ní, tak do koho?“a jste vzápětí nešťastní , protože máte pocit, že lepší osobu nepotkáte. Ale pravděpodobně jí jednou potkáte. A zamilujete se do ní. A bude pro vás tou nejdůležitější osobou. A zapomenete na svojí kamarádku, nebo spíše více než kamarádku? Nikoliv. Budete si dobře pamatovat, že tahle osoba pro vás hodně moc znamenala a stále znamená, že jste rád, že ji znáte a že si spolu rozumíte.
Nakonec budete zamilování se vším všudy co k tomu patří. Budete zamilovaní s pocitem lásky.

A několikrát budete vzpomínat na svoji více než kamarádku. A možná si přiznáte, že to, co jste k ní cítili, byla víceméně láska. Bylo to a stále je obrovské přátelství. Stále tu osobu zbožňujete a teď už si možná přiznáváte že to byla a stále je, láska. Jen láska bez pocitu lásky.

Neboli přátelství.