Nevím

Tak jako každé naše setkání začíná obyčejným Ahoj, tak se stalo i tentokrát. Stáli jsme vedle sebe a Ty, vždy, když jsem se na Tebe podívala, jsi uhnul pohledem, sice až po chvíli, ale uhnul. Ale potom jsme šli do té hospody, tam, kde jsi saeděl naproti mně a pořád, pořád jsi mě pozoroval. Nevšimla jsem si toho, ale řekla mi to Lucka. Taky mi řekla jednu věc, která mě naprosto vyvedla z míry, díval ses na mě JINAK, úplně jinak než na ni, nebo kohokoliv jiného. Všimla si toho prý už dřív, vždy když ses na mě díval, i v sobotu, díval ses tak zvláštně, až láskyplnně. To mi taky řekla Lucie. Tak proč mi to sakra děláš?? Cítiš ke mě něco, nebo si ze mě jen děláš legraci?? Já vím, že mě máš rád a nedopustil by jsi, aby mi někdo ublížil, ale proč se ke mě v soukromí, když jsi se mnou sám, chováš úplně jinak, než na veřejnosti, před kamarády a lidmi??? Snad se stydíš?? Co já vím?
Když jsem s Tebou je to něco krásného, povznášejícího, ale přitom to bolí, moc to bolí, protože vím, že dřív, či později stejně odejdeš a já budu zase sama bez Tebe, ale proč to tak říkám?? Vždyť já jsem bez Tebe, i když jsi se mnou ... mám jen ty pohledy, nic víc, nic míň. V Tvých očích se ztrácím, topím se v nich jako v nejhlubším oceánu a přesto mě vždy zachrání teplo a ... snad láska, která z nich září, když se na mě podíváš. Ale je to vůbec láska??? Já nevím! Pořád říkám, že ne, protože se nechci zranit a dělat si naděje, že by jsi mě snad jednou miloval, ALE! Zase to ale. Ale všichni, kteří Tě znají říkají, že tenhle pohled, kterým se na mě díváš, že patří jen mě, na nikoho jiného, na žádnou jinou se takhle nedíváš, jen na mě! Víš vůbec jak to bolí?? Pořád mi říkáš, že se mnou být nemůžeš, že nemůžeš!! Ale proč?? Vždyť nejsi můj příbuzný, nic! Jestli mě nechceš, tak to řekni, ale proč teda se na mě tak díváš?? Tak zasněně, dokonce snad... zamilovaně??!! Vždy když se mě dotkneš, v Tvém dotyku je něco, nevím jak to popsat, něco elektrizujícího! Tak jako v sobotu, když jsi mě zvedl ze země, podepřel, jakoby vzal do náruče a odvedl mě domů. Bylo to krásné, alespoň pro mě a pro Tebe?? Já nevím! Tvůj dotyk byl něčím zvláštní, ale čím?? Co to bylo?? Zase jen otázky, otázky, ale bez odpovědí!
Topím se v zoufalství a čekám, že se snad jednou odhodláš, ale co když ne?? Co bude potom? To se mám pořád trápit? Vždyť víš, e já bych pro Tebe zavrhla celý svět, tak jako Ty pro mě. Vím, že bys to udělal, už několikrát jsi mě o tom přesvědčil. Moc dobře víš, že tě miluju už dlouho. Když na mě mluvíš s určitou něhou v hlase, nedá se postat štěstí, které prožívám, ale zároveň utrpení, protože mě spaluje nezkrotná bolest z toho, že Tě nemůžu přede všemi políbit, obejmout, chytit za ruku, pohladit - nemohu NIC! Jen se dívat a čekat, ale jak dlouho ještě? Já pro Tebe vydržím všechno, ale má to vůbec smysl, když Ty o to možná ani nestojíš? Ale proč tedy děláš takové věci, kterými mi dáváš skrytě najevo velkou náklonost a něhu a ... lásku ke mě?? Tak jak se mám asi cítit, když Tě vidím a nemohu udělat vůbec nic?! Zoufalství - to je teď moje druhé jméno schované pod maskou usmívající se dívky. Můj dobrý přítel, dokonce snad jeden z nejlepších, mi řekl, že Ti mám napsat, nebo Ti to říct, ale je to strašně těžké! Jsem slabá, nedokážu Ti to znovu říct, tak jako tenkrát! Mou, nebo spíš naši situaci asi nejlépe vystihuje jedna písnička, jmenuje se Tichej pláč od Chinaski..jenom Tvůj tichej pláč, jenom Tvůj tajnej tichej pláč, jenom říká to co sama neříkáš.. tohle bys asi měl zpívat Ty mě. Je to přesně o nas dvou, je to náš ráj v pěti vteřinách!
Víš co mě velmi zaráží?? Proč teda, jestli mě nechceš, jestli mě nemiluješ, proč žárlíš na kohokoliv, kdo se na mě podívá, proč nechceš abych s někým byla? Říkáš, že to není pravda, ale ona to pravda je! Sám to moc dobře víš, už nekolikrát jsi mi to dokázal. Tehdy s Vojtou, když jsi ho kvůli mě chtěl zbít, protože mi ublížil, teď s Honzou, ač sice říkáš, že jsi rád, že jsem si někoho našla, v sobotu jsi mi dokázal, že Ti to vadí a že na něj žárlíš! Tak už mi konečně řekni pravdu, ať se to mezi námi konečně vyřeší! Ale vyřeší se naše situace někdy?? Když budeme chtít, tak ano, ale chceme?? Nebo spíš bych měla říct ... chceš?? Já Tě miluju strašně moc, nade vše, umřela bych pro Tebe, dokázala bych pro Tebe udělat cokoliv. Tak už konečně hoď strach za hlavu a řekni mi pravdu od očí. Proboha vždyť se známe téměř sedmnáct let!! Známe se tak dobře, ale tohle je nová kapitola našeho života, tak proč ji neotevřeme spolu?