láska

Šla jsem ulicí, stála jsem a vše kolem mě nebylo. Byla jsem tu je já a ten pocit. Pocit úzkosti z toho, že jsem tě ztratila.Že jsem tě vlastně nikdy ani na okamžik neměla.Pršelo a ty kapky příjemně chladily, ani jsem nevnímala, jak asi musím vypadat, když bez zábran stojím na takovém lijáku. Pán s deštníkem mi nabídl přístřeší, tiše jsem přijala a ani neposlouchala jeho slova, jen jsem vyhlížela autobus, tak jako vyhlížím tebe. Tu naději, že se zase ozveš. Že mi ukážeš cestu a otevřeš svou náruč. Snad čekám zbytečně, snad ani nemám právo čekat. Nikdy jsi neřekl slibuji. Vím. Přesto nepřestávám doufat, ne ani tak v tebe jako v lásku, která mě jednou přijme.